The mikro-příběhy nebo mikropříběhy jsou velmi krátké příběhy, ale jsou zajímavé, vzrušující nebo svým způsobem komunikují skvělým konceptem nebo významem. Nemají vývoj postavy ani podrobné věcné vyprávění, ale jsou stejně příjemné.
Tento příběh naráží na tradiční strukturu úvod-uzel-rozuzlení, směřující přímo k uzlu, a ponechává větší míru představivosti a tvorby v rukou čtenáře kvůli obsahu, který je v něm implicitně obsažen..
-Jasně snil, že ten, kdo ho stvořil, zemřel. Následujícího dne se žádný z nich nemohl probudit. - Kresba (Ana María Mopty de Kiorcheff).
-Uprostřed noci se plachta probudila a šla do práce. -Tradiční duch (Eugenio Mandarini).
-Žena sedí sama v domě. Ví, že na světě není nikdo jiný: všechny ostatní bytosti zemřely. Ozvalo se zaklepání na dveře. -Message (Thomas Bailey Aldrich).
-Když se otevřely brány pekla, zjistili jsme, že většina démonů už byla venku. -Démoni.
-Než jsem spadl, viděl jsem, jak moje sny rychle unikají chodbami metra. -Huída (Ricardo Reques).
-Realita ho znovu brutálně zasáhla. Chtěl se izolovat od světa. Smazat to. Přestavět to. A napsal báseň. -Báseň, já (Alba Omil).
-Nezamiloval se do ní, ale do jejího stínu. Chystal se ji navštívit za úsvitu, kdy byla jeho milovaná nejdelší. -Kvalita a množství (Alejandro Jodorowsky).
-Ten muž byl neviditelný, ale nikdo si toho nevšiml. -Gabriel Jiménez Eman.
-Když dorazil cirkus, byl to celý smích. Pak přišly vraždy. -Cirkus.
-Můj partner mě požádal o trochu času. Odložil jsem časovač na bombě o 5 minut. -Počasí.
-Umírající slepý muž zjistil, že ho čeká větší tma než ta, která ho obklopila životem. -Na druhou stranu.
-„Rychle,“ řekl, „vhoď popel Phoenixu do té řeky.“ -Srdce (Antonio Cabrera).
-Ve věku dvou let vylezl na nejvyšší skluz v parku a skočil mu na hlavu. Jeho matka stále čeká, až sestoupí. -David Velkorysý.
-Vyjdu na ulici a tam je ulice. Začínám přemýšlet a vždycky se něco myslí. To je nepříjemné. - Proti profesionálnímu tajemství (César Vallejo).
-Četli jsme všechno, co bylo o lásce napsáno. Ale když se milujeme, zjistíme, že o naší lásce nebylo nic napsáno. -Ty a já (Marco Denevi).
-Jak to šlo nahoru a nahoru, balón plakal, když viděl, že dítě uniklo. -Balon (Miguel Saiz Álvarez).
-Větve byly osídleny ptáky. Ozval se výstřel a strom těžce spadl. -Ptáci (César Antonio Alurralde).
-Místo činu bylo plné herců. Všichni mrtví. -Výkon.
-Poté, co ho podrobili tisíc a jedné zkoušce, mimozemšťané ho vrátili domů. Ne bez předchozího doporučení, abyste snížili hladinu cholesterolu. -Zkouška.
-Já, který jsem byl tolik mužů, jsem nikdy nebyl ten, v jehož objetí omdlela Matilde Urbachová. -Gaspar Camerarius.
-Pokud se voda odpaří, plavec se stále živí, není pochyb: je to anděl. -Letový test (Eugenio Mandarini).
-Jednou se mi zdálo, že píšu příběh. Když jsem se probudil ze snu, probudil jsem se také z příběhu, který nyní vyprávím jako psaný sen. -Dream (Luis Enrique Mejía Godoy).
-Když psal nejkratší příběh svého života, smrt napsala ještě kratší: přijď. -Desinence (Juanjo Ibáñez).
-Probudili se ve stejné posteli, ale každý už byl dlouho někde jinde. -David Velkorysý.
-Když se Gregorio Samsa jednoho rána probudil z neklidného spánku, zařval, když na své posteli uviděl obludný hmyz. -Metamorfóza.
- Když si smrt přišla nárokovat svou duši, hráč řekl, že ji prohrál sázkou. -Sázka.
-Sebevražedný atentátník se mu zavěsí na krk telefonním kabelem. Město je temné. - Temnota (Antonio Di Benedetto).
-Nemusel stisknout spoušť: stačilo ho přinutit, aby si kousl jazyk. - Jazyk zmije (Jaime Valdivieso).
-Kdybych měl napsat vše, co si o jeřábu myslím, jak by to bylo nudné! - Polštářová kniha (Sei Shonagon).
-„Mami, můžeme přestat hrát na schovávanou? Jsem unavený". "Ještě ne, drahoušku." Venku táta pořád křičí. “ -Skrýš.
-Došla nám láska. Rozešli jsme se. Každý si vzal po svém boku. -V přísném slova smyslu (Jaime Muñoz Vargas).
-Už jsme téměř dorazili do města, když stopař řekl: „Na té křivce jsem se zabil.“ - Automatické zastavení.
-Dal jí náhrdelník světlušek, aby se k ní v noci vrátila. Po dvou měsících hmyz uhynul a už ho nemohl najít. -David Velkorysý.
-Když zelení mužíčkové odešli, přišli muži v černém a pak vše zešedlo. -Barvy.
-Když se probudil, dinosaurus tam stále byl. -The Dinosaur (Augusto Monterroso).
-Když se probudil, s úlevou si povzdechl: dinosaurus tam už nebyl. - Dinosaurus (Pablo Urbanyi).
-Navrhl manželství. Nepřijala. A byli velmi šťastní. -Miloval.
-Ze ženy, kterou jsem miloval, se stal duch. Já jsem místo zjevení. - Hororový příběh, Juan José Arreola.
-Město uvítalo příchod cirkusu s nadšením. Nakonec bude práce, i kdyby to byl trenér. - Chléb a cirkus.
-Slepý muž s bílou holí uprostřed pouště pláče, aniž by byl schopen najít cestu, protože zde nejsou žádné překážky. - Problém nevidomých (Alejandro Jodorowsky).
-Dorazil se špatnou kravatou. Předstírala, že pokračuje ve čtení. V obývacím pokoji jedl růžový slon. -Alberto nohy.
-Hrabě mě pozval na svůj hrad. Přirozeně donesu drink. - Poslední večeře (Ángel García Galiano).
-Po probuzení se Augusto Monterroso proměnil v dinosaura. „Vypadáš našpuleně,“ řekl Gregorio Samsa, který byl také v kuchyni. - Sto (José María Merino).
-Jít do třetího patra mu trvá padesát osm sekund. Rozhodněte se skončit. Otevřít dveře. Vrak v jeho očích, barva medu. - Selhání (Felipe Garrido).
-Udusil se lahodným bonbónem, který měl přesný průměr hrdla. Jeho konec byl velmi sladký. -David Velkorysý.
-Klec šla hledat ptáka. - Úvahy o hříchu, bolesti, naději a skutečné cestě (Franz Kafka).
-Vyšla ze dveří az mého života a vzala s sebou mou lásku a dlouhé černé vlasy. -Dolores zeugmáticos (Guillermo Cabrera Infante).
-Terorista měl v batohu časovanou bombu. Zpanikařil, když viděl, že se jeho hodinky zastavily. -Bombardovat.
-„Zhltnu tě,“ řekl panter. „Horší pro tebe,“ řekl meč. -Hrozby (William Ospina).
-„Vezmu tě rovnou, spratku,“ řekl můj soused synovi a ohnul mu rány zády. - Vpravo (Orlando Enrique Van Bredam).
-Na Sumatře chce někdo získat doktorát jako kartářka. Vyšetřující čarodějnice se ho zeptá, zda bude neúspěšný nebo zda projde. Kandidát odpovídá, že bude neúspěšný. -Jorge Luis Borges.
-Byl jsi na úrovni země a já jsem tě neviděl. Musel jsem se sáhnout do sebe, abych tě našel. -Muslim oxyrhinc papyrus (Juan José Arreola).
- Selhal jsem. Jsem, jak každý ví, úplně cizí člověk. -Autobiografie (Jaime Muñoz Vargas).
-Přečetl jsem si papír před očima: „Vzdej se veškeré naděje. Od této chvíle nám vaše duše patří “. I tak jsem podepsal, byla to moje první pracovní smlouva. -Firma.
-Nakonec jsem se uchýlil k odvaze prohlásit se k mé lásce se srdcem v ruce. Jen křičela, když viděla tolik krve. -Láska prohlášení.
-Pamatujte: jakmile skončí křik a rozsvítí se světla, podle pravidel hry musím vždy lhát. Nyní mi věříš? -Murder in the dark (Margaret Atwood).
-Jakmile kněz uzavřel frázi „... a vy vytvoříte jedno tělo“, vzrušený ženich se pustil, aby pohltil nevěstu. - Jedno maso (Armando José Sequera).
-Spěšně hodil nože jeden po druhém na svou ženu, která je přijala s látkou, aby je usušila. - Svatební scéna (Luis Felipe Hernández).
-Milovali se navzájem po tolika obtížích, že se jim na svatební posteli zdálo, že milovat jeden druhého za mnoho nestojí. -El Cid a Jimena (Marco Denevi).
-Ženská prsa, bohatě překonávající prsa Jane Mansfieldové, ho přiměla myslet na chudobu, že má jen dvě ruce. - Chudoba (Edmundo Valadés).
- Miluji tě, čarodějnice, na tvém nočním letu. Řekl tedy, co vždy chtěl slyšet. Ale dál pokračoval. Byl to den špatných znamení. -Trece (Pía Barros).
-Když se po špatném snu viděl vzhůru, řekl: „Jaká úleva! Jsem z cely “. Ale stále spal. -On ještě spal (Antonio Fernández Molina).
-Dnes po obědě jsem odstranil ubrus, umyl jsem nádobí a jednoho dne budu mrtvý. - Desktop nebo konec světa (Eloy Tizón).
-Děti vešly do domu a rozbily klece. Žena našla mrtvá těla a zbláznila se. Ptáci se nevrátili. -Malá těla (Triunfo Arciénegas).
-V šestém patře byl rozrušený: nechal plyn zapnutý. - Sebevražda (José María Peña Vázquez).
-Dnes jsem je zabil. Bylo mi špatně, že mě nazývali vrahem. -Justicia (Jaime Muñoz Vargas).
-Kdyby to nebylo pro mé tělo, byl bych cudný. - Od ruské Kateřiny (Marco Denevi).
-Po hádce jsem položil manželku na stůl, vyžehlil ji a oblékl. Nepřekvapilo mě, že se to ukázalo jako zvyk. -Cotidiana (Miguel Gómes).
-Řekl, že může létat, ale nejvíce překvapilo lidi, že pták mohl mluvit. -Překvapení.
-Madam, kdybyste věděli o mé osamělosti, nevyžadovali byste, abych koupil pět pesos petrželky: prodali byste mi deset centů. -Market (Gonzalo Celorio).
-A poté, co udělají vše, co dělají, vstávají, koupají se, utahují, parfémují, oblékají se, a tak se postupně vracejí k tomu, čím nejsou. -Amor 77 (Julio Cortázar).
-Vypadal jako ten šílenec, který běžel ulicemi se slzami v očích a hledal hlavu v každém rohu. -Vše (Ladislav Klima).
-Bůh ještě nestvořil svět; jen si to představuje, jako ve snech. Svět je tedy dokonalý, ale matoucí. -Juan José Arreola.
-Zdálo se mi, že mě dítě snědlo. S probuzením jsem se probudil. Moje matka mě olizovala. Ocas se mi chvilku stále třásl. - Sen (Luis Mateo Díez).
-Probuď se, je pozdě, křikl cizí muž ze dveří. Probuď se, co dobrého potřebuješ, odpovídám. Ale ten velmi tvrdohlavý o mě stále sní. -69 (Ana Maria Shua).
-Každé ráno přijdu do kanceláře, sednu si, zapnu lampu, otevřu kufřík a před zahájením každodenního úkolu napíšu do dlouhého dopisu řádek, kde jsem čtrnáct let důkladně vysvětlil důvody své sebevraždy . -Dopis (Luis Mateo Díez).
-Nezabíjel zabíjet: umíral zabíjet. - Vrah (David Lagmanovich).
-Třikrát se mu zdálo, že mu dali křídla; rozhodl se, že nebude snít jako dítě nebo jako svatý, a odešel spící bez křídel. (Ana María Mopty de Kiorcheff).
-A pak tu byl devítiletý chlapec, který zabil své rodiče a požádal soudce o milost, protože byl sirotek. -Carlos Monsivais.
Všechno, co si Superman představoval, kromě toho, že na té horké pláži padne poražený a že jeho roztavené tělo bude později použito k výrobě tří desítek ocelových šroubů pravidelné kvality. -Tavení a kování (Jairo Aníbal Niño).
-Ve vesmíru existují pohledy bytostí, které jsou šťastné - a neznají vás ... Proč tedy jsem jediný muž, pro kterého jste tím šťastným na světě? - Kolemjdoucí (Rogelio Echavarría).
-Dva lidé čekají na ulici na událost a vzhled hlavních aktérů. Akce se již odehrává a jsou to herci. -Notebooks (Nathaniel Hawthorne).
-Snili jste o růžích zabalených do hedvábného papíru pro vaše svatební výročí, ale nikdy vám je nedal. Nyní je každou neděli bere do panteonu. -Růže (Alejandra Basualto).
-Seděl celý den, jeho práce to přinejmenším vyžadovala. Na vozíku to jen zvedlo jeho ruce. - Křeslo (César Antonio Alurralde).
-Jste doma a je noc a vypnete poslední světlo. Jak divné: najednou vše zmizí. - Knihy, cigarety, váš syn a jeho hračky, tvář vaší ženy (Pedro Ugarte).
-Bez ohledu na výsledky, které pacient uvedl tři dny po operaci, se mi současná léčba zdá mnohem horší než léčba čarodějů, kteří se uzdravovali kouzly a tanci. - pooperační (Adolfo Bioy Casares).
-Napsal tolik veršů, příběhů, písní a dokonce i románů, že jednou v noci, hledal s horlivostí její teplé tělo, nenašel mezi listy nic jiného než list papíru. -Literární motiv (Mónica Lavín).
-Byl to muž, který přišel z pouště a šel do pouště. Přešel stejnou pomalou, unavenou, očištěnou, možná žíznivou po dešti a uviděl oázu něžné a trpělivé vody. Očekával, že stejně zemře, spíše než později. A tak se odradil a nepil. -José Calderón González.
-Je známo o obchodním cestujícím, jehož levé zápěstí začalo bolet, těsně pod náramkovými hodinkami. Když byly hodinky ošizeny, vytryskla krev: rána vykazovala velmi jemné zubní stopy. -Chronopios a příběhy slávy (Julio Cortázar).
-Jediný případ, kdy Sancho Panza nepochyboval o rozumu Dona Quijota, bylo, když byl jmenován (jím, Sancho) guvernérem ostrova Barataria. -Don Quijote sane (Marco Denevi).
- Když byla slunce na konci března, byla máma povzbuzována, aby spustila kufry s letním oblečením z podkroví. Vytáhl trička, čepice, šortky, sandály, svíral kbelík a lopatu a vytáhl také mého malého bratra Jaimeho, který na nás zapomněl. […] - Duch (Patricia Esteban Erlés).
-Jednoho dne město zmizelo. Tváří v tvář poušti a nohama pohřbeným v písku si všichni uvědomili, že dlouhých třicet let žijí v přeludu. -Písková pohádka (Jairo Aníbal Niño).
-Byl jsem jednou dítě, které se narodilo v netušené poušti. Vyrůstal mezi brierami, zvetranými kameny a mrazivými nocemi, pod svou ubohou jámou jako svou jedinou ochranou. A upřednostňoval to tváří v tvář náklonnosti mužů, o kterých slyšel pouze zmínky o jeho dílech. -José Calderón González.
-Zvednout telefon. Na druhé straně uslyší hlas své matky, která zemřela před deseti lety. Prostřednictvím veřejného projevu oznamují, že jídla se dnes budou podávat v pokojích. -David Velkorysý.
-Vidět se a šíleně se milovat byla jedna věc. Měla dlouhé, ostré zuby. Jeho pokožka byla měkká a hladká: byly stvořeny jeden pro druhého. -Na první pohled (Poli Délano).
-Když byla slunce na konci března, byla máma povzbuzována, aby spustila kufry s letním oblečením z podkroví. Vytáhl trička, čepice, šortky, sandály a lpěl na kbelíku a lopatě, vytáhl také mého malého bratra Jaimeho […]. Celý duben a celý květen pršelo. -Bucket a lopata (Carmela Greciet).
-Jednou byl blesk, který dvakrát zasáhl na stejném místě; ale zjistil, že ten první způsobil tolik škod, že už to nebylo nutné, a dostal se do velké deprese. -Blesk, který udeřil dvakrát na stejném místě (Augusto Monterroso).
- Je už brzy ráno. V podkroví se sousedka nechává houpat, ukotvenou ke svému křeslu, obrazy v televizi. Objem zpravodajství se vplíží mezi žaluzie na podlahách. Ve tmě vytí pes. Byl první, kdo zvítězil nad smrtí. - Pach zvířat (Álex Oviedo).
-Když se cestovatel ohlédl a viděl, že silnice je neporušená, uvědomil si, že jeho stopy ho nesledovaly, ale předcházely. -Záhady času (Alejandro Jodorowski).
-[…] Ta žena, která když zamkla dveře své ložnice v neznámém domě, uslyšela slabý hlas mezi závěsy postele, který jí říkal: „Nyní jsme zavřeni na celou noc.“ -Školní příběh (M. R. James).
-Nevíme, jestli to bylo kvůli jeho zlatému srdci, zdraví železa, jeho povaze z oceli nebo stříbrným vlasům. Faktem je, že vláda to nakonec vyvlastnila a vykořisťuje. Jako každý z nás. -Tento člověk je můj (Luisa Valenzuela).
-Chuang Tzu snil o tom, že je to motýl. Když se probudil, nevěděl, jestli to byl Tzu, kdo snil o tom, že je motýl, nebo jestli je to motýl, a zdálo se mu, že je Tzu. -Dream of the butterfly (Chuang Tzu).
-Myslel jsem, že jednoho dne mě vezmeš na místo obývané pavoukem o velikosti člověka a že na něj celý strach budeme celý vyděšený zírat. - posedlý (Fjodor Dostojevskij).
-Existují romány, které i bez toho, aby byly dlouhé, nemohou opravdu začít, dokud strana 50 nebo 60. Totéž se stane s některými životy. Proto jsem se předtím nezabil, Vaše Ctihodnosti. -Dopis od milence (Juan José Millás).
-Existují romány, které i bez toho, aby byly dlouhé, nemohou opravdu začít, dokud strana 50 nebo 60. Totéž se stane s některými životy. Proto jsem se předtím nezabil, Vaše Ctihodnosti. -Dopis od milence (Juan José Millás).
-Velbloud už prošel polovinu těla okem jehly, když lhal, jeho dva hrby se trochu zvětšily a byl tam věčně uvězněn. -Velbloud (Eduardo Berti).
-„Chceš mi vyhodit do oka?“ Řekla mi. „Něco se do něj dostalo, co mě trápí.“ Foukal jsem mu do oka a viděl jsem, jak se jeho zornice vznítí jako žhavý popel. -Ardiente (José de la Colina).
-Kyklop pronásledovaný třemi obřími vážkami dosáhl středu labyrintu, kde byly přesýpací hodiny. Byl tak žíznivý, že ponořil […] hlavu do vod […]. Napil se bez míry a potěšení. Vypuštěním poslední kapky se čas navždy zastavil. -Přesýpací hodiny (Javier Puche).
- Poslední živá lidská bytost hodila poslední lopatu špíny na posledního mrtvého. V tu chvíli věděl, že je nesmrtelný, protože smrt existuje pouze v pohledu toho druhého. -Po válce (Alejandro Jodorowski).
Zatím žádné komentáře