The vánoční koledy Jedná se o poeticko-hudební formu popularizovanou mezi 1 500 a 1 800 v Evropě. Byli doménou lidí od samého začátku a postupně začali tvořit důležitou součást latinských kultur a stávali se tradičními ve Španělsku, Portugalsku a Jižní Americe..
Byly to profánní zpěvy se sborem, jejichž téma bylo rozmanité. Zabývali se láskou, nehodami, hrdinskými činy některých rytířů a každodenními situacemi. Byly doprovázeny loutnami a skladatelé měli tendenci je harmonizovat s různými hlasy..
Samotná koleda pochází z mnohem starší hudební formy, vyvinuté během středověku, zvané „cantiga“ (popularizovaná Alfonsem X. Moudrým ve 13. století). Byl to model písně široce používaný trubadúry té doby ve svých prezentacích na ulicích a náměstích..
Byli také běžní mezi zpěváky, aby oživili pauzy mezi zpěvy skutků nebo v každodenním životě, trochu pozdě ve španělském zlatém věku (mezi 15. a 17. stoletím). Díky jeho chytlavým sborům bylo normální slyšet lidi zpívat vánoční koledy, když plnili své každodenní úkoly..
Etymologický původ slova „vánoční koleda“ je zajímavý, pochází ze slova „darebák“ (ten, kdo žije ve vilách). To znamená, že koleda byla písní těch, kteří obývali vily.
Mezi nejvýznamnější skladatele vánočních koled patří: Pedro de Escobar, Juan de Enzina, Francisco Guerrero, Juan Gutiérrez de Padilla a Gaspar Fernandes.
V současné době, stejně jako u mnoha jiných básnických a hudebních forem, termín „vánoční koleda“ znamená „vánoční píseň“.
Rejstřík článků
První hudební skladby nesoucí název „Vánoční koledy“ pocházejí přibližně z roku 1470. Bylo to během renesance, kdy se tato hudební forma výslovně objevila jako produkt vývoje „cantigy“, jak již bylo zmíněno dříve..
Existují však mnohem starší precedenty, které hovoří o přítomnosti vánočních koled v 10. století. To je případ kompilací, které vytvořil Lucas de Tuy ve své knize Chronicon Mundi, v roce 1236, kde hovoří o jakémsi „protovillancicos“ v 900s d. C. a další byli svědky těsně před jeho dobou, v roce 1200 d. C.
„In Catalañazor / lost Almanzor / el atamor“, je jedním z fragmentů přítomných v Tuyově knize. Jak je vidět v tomto úryvku, mluvíme o velmi konkrétní sloce typické pro španělskou lyriku s velmi tradičními povětrnostními podmínkami. V tomto případě má tři verše vedlejšího umění 6, 5 a 4 slabiky, rým aaa.
Tyto verifikace mají jasný mozarabský vliv. Proto jsou vzhledem k velikosti jejich slok a variabilitě jejich veršů a rýmů spojeny s jarchami nebo aukcemi moaxajů. Samuel Miklos Stern byl jedním z výzkumníků, kterým se podařilo posílit toto sdružení prostřednictvím svých studií.
Kromě toho, co bylo komentováno v předchozích odstavcích, metrika veršů není pevná, je velmi variabilní a v tomto případě je rým souhláskový, ale také přijímá asonance a existují hmatatelné případy, kdy to lze ocenit.
Když se vánoční koledy začaly plněji zakládat - mezi 16. a 18. stoletím -, skladatelé měli značný sklon psát je v osmoslabičných a hexasyllabálních verších, v trojicích a s abbovými rýmy..
Bylo normální najít také sloky se zlomenou nohou, tedy se dvěma osmislabičnými verši zakončenými tetrasyllable. Samotné vánoční koledy představovaly v době jejich složení velkou flexibilitu a jejich poetickou hloubku určovalo lyrické zacházení jejich autorů..
Skutečnost, že koleda získala náboženský charakter, který dnes můžeme ocenit, odpovídá historickým událostem typickým pro dominanci a expanzi katolicismu.
Moc získaná katolickou církví ani po pádu východní a západní římské říše není nikým tajemstvím. Náboženské kořeny přetrvávaly v různých populacích i po dvou událostech.
Vánoční koledy se vyvinuly kolem křesťanství kvůli dosahu, který měl katolicismus v zemích, kde vznikly. Dnes je Španělsko kromě jasného islámského vlivu zemí s rozsáhlou katolickou nadvládou. Stačí si prostudovat jeho historii, abychom si toho všimli.
Pokud spolu s tím, co bylo předem okomentováno, přidáme aspekty, jako je inkvizice, a moc vykonaná tak, aby se vše, co bylo prováděno, točilo kolem církve a jejích pravomocí, věci se začnou chápat trochu víc.
Protože byla středem křesťanská víra, upevnila se vánoční koleda jako typická pro katolicismus. Po asi dvou stech letech se plavil po mořích a do rukou jihoamerických zemí, ruku v ruce se španělštinou a portugalštinou - samozřejmě by se nemělo přehlížet, že vánoční koledy dosáhly na sever také Angličany-.
Již v zemích, které se později změnily na Latinskou Ameriku, pokračovaly ve svém růstu a prošly několika úpravami, které se přizpůsobily charakteristikám každého regionu a jeho synkretismům..
Pravdou je, že dnes je nemožné mluvit o vánočních koledách, aniž bychom je spojovali s křesťanskou vírou, a důvodem je to, co bylo odhaleno, avšak jejich původ je daleko od toho, co lze v současné době ocenit.
Proslulý skladatel Thomas Tallis se během 16. století postaral o realizaci značného počtu liturgicko-vánočních skladeb.. Puer Natus Est Nobis Jedná se o skladbu 6. století, konkrétně gregoriánský chorál, který Tallis harmonizoval s různými hlasy a začlenil jej do těla kousků vánoční mše.
Tallisova adaptace profánních témat na masové zpěvy nebyla nová. Před lety, ve 12. století, francouzský mnich jménem Adán de San Víctor upravil několik světských písní té doby a začlenil je do náboženských písní.
Tato směsice stylů velmi obohatila církevní hudbu. 12. století sloužilo jako živná půda pro vývoj hudebních forem v různých rodných jazycích Německa, Francie a Itálie. Tyto demonstrace později posílily to, co se později stalo vánočními koledami..
Bylo to v roce 1426, kdy Angličané poprvé ocenili vánoční koledy v jejich jazyce. K provedení úkolu připadl knězovi ze Shropshire Johnu Awdlayovi.
V díle duchovního je 25 dílků se schématy vánočních koled. Předpokládá se, že je zpívali ulicemi měst a od domu k domu skupiny osadníků. Říká se také, že při tom pili jablečný mošt, a tak povzbuzovali obyvatele.
Z toho, co se zde říká, vychází celosvětový zvyk zpěvu vánočních písní v ulicích na Štědrý den..
Správně mluvit o vánočních koledách ve středověku ve Španělsku a Portugalsku znamená nevyhnutelně odkazovat na mozarabskou poezii. Vliv Maurů na vývoj vánočních koled je nepopiratelný.
Jak bylo uvedeno výše v horních odstavcích, podobnost veršového uspořádání jarchas s vánočními koledami je velmi pozoruhodná..
Avšak před příchodem Arabů na Pyrenejský poloostrov byli Visigothové vlastníky a pány a byla zavedena jejich kultura. Jedinou kontraproduktivní, pokud jde o příspěvek Gótů k hispánskému textu té doby, byla konverze ke katolicismu v roce 589.
Tento významný krok měl velmi důležité důsledky pro poetický vývoj Hispanie. Znalost moci katolicismu a toho, jak rozšířila svou pokladnu, očividně všechna umění v této oblasti nakonec fungovala kolem víry. Poezie z toho nebyla osvobozena.
Již s příchodem Arabů, 120 let po obrácení ke katolicismu, začaly náboženské spory a zvítězil islám. S příchodem nového dogmatu, na rozdíl od toho, co se očekávalo, došlo k intenzivnímu literárnímu rozkvětu. Protagonisty se staly poezie ve formě cantiga, moaxajas a aukcí nebo jarchas.
Islámská víra byla vnímána, ale nebyla tak invazivní. Snad nejvíce obohacující věcí v tomto středověkém španělském období ohledně vánočních koled byla škála kultur, které v té době v Hispanii koexistovaly. Hebrejská poezie a arabská poezie ulice, obyčejných lidí se vyrojila a rozvětvila.
Z toho, co bylo diskutováno v předchozím odstavci, vyplynulo logické spojení mezi vánoční koledou a jejími formami s jarchas a cantigas. Řekněme, že každé století se poeticky zdobilo podle potřeb obyčejných lidí a podle toho, co ukládala církev dne.
Pravdou je, že před úpadkem arabské vlády ve Španělsku, kdy byli Ismailiové u moci prakticky po celý středověk, se jejich lyrický vliv stal pro obyvatele již nesmazatelným..
Jasný příklad dokládá v roce 1403 manželka velvyslance krále Enrique III Ruy González de Clavijo:
„Ach, statečné moře, vyhni se / stěžuji si / postav mi tváří v tvář, že žiji / s velkou mansellou!“.
Jasná koleda v hexasylblatovatelných čtyřverších s abab rýmem. Vzhledem ke svému jasnému mozarabickému vlivu by se však dalo snadno říci, že jde o jarchu nebo uzavření moaxaje. Všechno jde k sobě.
Žánr se ve svých počátcích zabýval různorodostí témat, jak bylo dříve diskutováno. Pravdou je, že mozarabská poezie a všechny její kvality úzce souvisely se zrodem a vývojem vánočních koled ve španělském středověku..
Poté, co se podařilo vnutit se do katolicismu, vzalo dobro a odhodilo to, co zbylo. Ze zřejmých důvodů si mozarabská poezie udržovala čestné místo.
Stejně jako u mnoha liturgických zvyků, o nichž se dnes předpokládá, že mají náboženský původ, mají vánoční koledy svůj původ v populárních, velmi vzdálených od božských. Bylo to v každodenních písních, v rozhovorech a hovorových odbočkách, které vznikly.
Poté, co postavy jako Thomas Tallis a Adán San Víctor, mezi mnoha dalšími, provedly adaptace hovorových skladeb na ty církevní, se vánoční koledy se svými rytmy, texty a melodiemi staly součástí liturgických oslav a později Vánoc.
Jeho verše jsou obvykle drobného umění: hexasyllables a octosyllables. Tento typ metriky jim dává velkou muzikálnost a lze je snadno upravit pomocí jakéhokoli doprovodu. Kromě toho je velmi snadné zapamatování.
Skladatelé se snažili zařídit tři nebo čtyři hlasy. To dalo slavnější charakter jeho vystoupení v chrámech. Jak se hudba vyvíjela, přidávalo se ke skladbám, nástrojům a dalším nuancím více zvukových zdrojů.
Mezi tématy tohoto typu kompozice vynikají některá, která se velmi neustále opakují. „Poetickým já“ je ve velké většině případů obvykle žena. Mezi nimi najdeme:
- Milenci, představovaní jako „přátelé“.
- „La guarda“, žena, která bojuje za dosažení své nezávislosti.
- „Předčasná dívka“, dívka, která potřebuje najít toho „přítele“, který ji doplňuje a která si začíná všímat, že je středem pozornosti mužů.
- „Žena trpěla ve špatném manželství“, která se cítí uvězněna a použita a chce uprchnout.
- „Jeptiška“, která vidí vězení v klášteře a k osvobození používá jakékoli zařízení.
Každá básnická forma má řadu jazykových znaků, které fungují jako metafory a vyjadřují myšlenky a záměry básníka. Mezi těmi, které se vyskytují většinou ve vánočních koledách, máme:
- Květina pole, která se sbírá a dává milované osobě: ženská krása nebo panenství.
- Dawn: Sbohem milencům.
- Západ slunce: setkání milenců.
- Sbírání květin, koupání, praní košil: setkání milenců.
- Umírání: Radostné, žádoucí, intimní, sexuální spojení.
- Sladká voda ze zdroje nebo řeky: pobláznění nebo potěšení.
- Prsten: tajná láska, která je přijímána. Ztráta prstenu: beznadějná láska.
Vánoční koledy jsou obvykle přizpůsobeny následujícím způsobem:
- Sloka nebo sbor, který se skládá ze 2, 3 nebo 4 veršů, se opakují nepřetržitě po celou dobu básně.
- Čtyřverší zvané „mudanza“ s rýmem, běžně: abba, abab.
- Verš odpovědný za spojení konce s refrénem, nazývaný „zpět“ nebo „odkaz“.
Vánoční fráze.
Zatím žádné komentáře