Parita kousek k čemu to je, jak to funguje

4874
Simon Doyle

The paritní bit je parametr s hodnotou 0 nebo 1, který se používá v metodě detekce chyby přenosu, při které se do každé skupiny 7-8 bitů (bajt) přidá 0 nebo 1. Cílem je, aby každý bajt měl vždy liché celkové množství „1“ nebo sudé celkové množství „1“, podle stanovené parity..

Parita je technika detekce chyb používaná v asynchronní komunikaci. Používá se k ověření integrity každého bytu v přenášeném proudu. Například pokud je nastavena lichá parita, jakýkoli bajt, který je přijat z přenosu s celkovou hodnotou „1“, která je sudá, musí obsahovat chybu..

Zdroj: Dreamstime.com

Používají se dva typy parity: sudá parita, kde se přidává parita 1 bit, pokud je v předchozím bajtu lichý celkový počet „1“ bitů, a lichá parita, kde se provádí opak. U této metody budete pouze vědět, že došlo k chybě, ale nebudete vědět, kde k chybě došlo.

Rejstřík článků

  • 1 K čemu slouží paritní bit?
    • 1.1 Kontrola chyb
    • 1.2 Příklad
    • 1.3 Detekce chyb
  • 2 Jak to funguje?
    • 2.1 Rovnoměrná paritní metoda
    • 2.2 Není neomylný
  • 3 Odkazy

K čemu je paritní bit?

Při odesílání digitálních dat může dojít k chybě mezi přenášeným kódem a přijatým kódem. Existuje mnoho zdrojů chyb ve formě různých typů šumu, jako je EM hluk nebo tepelný šum..

Proto je nutné implementovat nějakou metodu k ověření, zda přijaté kódy nebo bajty mají chybu nebo ne.

Jak však může přijímač vědět, zda je přijatý kód chybný nebo ne? Je nemožné, aby přijímač znal kód před jeho přijetím.

Předpokládejme například, že odesílatel vysílá kód 01100110, ale po průchodu hlučnou linkou přijímač obdrží kód 00100110. Přijímač nebude vědět, že obdržel kód s chybou ve druhém bitu..

Je nemožné, aby přijímač věděl, že zpráva má chybu v prvním bitu, protože by to znamenalo, že přijímač již zná zprávu z vysílače před přenosem.

Kontrola chyb

Problém, který má přijímač v možnosti ověřit, že došlo k chybě, lze vyřešit pomocí kódování řízení chyb.

Ústřední myšlenkou kódování řízení chyb je přidat další bit do odesílaných informací, aby byla chyba detekována a opravena. Existuje mnoho kódování pro zpracování chyb. Nejjednodušší je paritní bit.

Paritní bit se přidá ke každému vysílanému bajtu. Tento bit se používá ke kontrole, že informace byly doručeny přesně.

Paritní bit pro každý bajt je nastaven tak, že všechny bajty mají liché číslo nebo sudý počet bitů „1“.

Příklad

Předpokládejme, že dva disky komunikují se sudou paritou, což je nejběžnější forma kontroly parity.

V závislosti na vysílací jednotce odešle bajty a nejprve spočítá počet bitů „1“ v každé skupině sedmi bitů (bajt). Pokud je počet bitů „1“ sudý, nastavte bit parity na 0. Pokud je počet bitů „1“ lichý, nastavte paritní bit na 1. Tímto způsobem bude mít každý byte sudý počet bitů „1“.

Každý bajt je kontrolován přijímačem, aby bylo zajištěno, že má sudý počet bitů „1“. Pokud je v bajtu nalezen lichý počet bitů „1“, přijímač bude vědět, že během přenosu došlo k chybě.

Dříve se přijímající subjekt i odesílatel museli dohodnout na použití ověření parity a na tom, zda by parita měla být lichá nebo sudá. Pokud nejsou obě strany nakonfigurovány se stejným smyslem parity, nebude možné komunikovat.

Detekce chyb

Kontrola parity je nejjednodušší technikou k detekci chyb komunikace.

I když však dokáže detekovat mnoho chyb, není neomylný, protože není schopen detekovat uspořádání, když se v důsledku stejného bitu v důsledku elektrického šumu změní sudý počet bitů..

Kontrola parity se používá nejen v komunikaci, ale také k testování paměťových paměťových zařízení. Například mnoho osobních počítačů provádí kontrolu parity, kdykoli se bajt dat načte z paměti..

Jak to funguje?

Předpokládejme, že máte 7bitové datové kódy a je přidán další bit, který je paritním bitem, aby vytvořil 8bitový datový kód. Lze použít dvě metody: sudá parita a lichá parita.

Jako vzorek lze použít metodu sudé parity. Pokud byste zvolili metodu liché parity, udělali byste opak.

Rovnoměrná paritní metoda

Tato metoda naznačuje, že paritní bit, který se má přidat, musí být takový, aby celkový počet „1 s“ v konečném kódu byl sudý. Například:

Proto pro první 7bitový kód: 0010010, se sudým množstvím „1“ (2), bude přenášený 8bitový kód: 00100100, se sudým množstvím „1“ (2).

U 7bitového kódu 1110110 s lichým množstvím „1“ (5) bude přenášený 8bitový kód 11101101 s rovnoměrným množstvím „1“ (6).

Poté, co přijímač získá 8 bitů, zkontroluje množství „1“ v přijatém kódu, pokud je počet „1“ sudý, to znamená, že nedochází k chybě, pokud je množství liché, to znamená, že došlo k chybě.

Když vypočítaná parita přijatého bajtu neodpovídá hodnotě přijatého paritního bitu, říká se, že došlo k chybě parity a za normálních okolností je byt vyřazen.

V případě chyby přijímač upozorní vysílač na opětovné odeslání kódu..

Není to neomylné

Existuje však nevýhoda těchto paritních metod, pokud je kód 1110110 převeden šumem linky na 11111001, což způsobí 2-bitovou chybu, pak tato metoda nemůže detekovat, že došlo k chybě.

Parita je dobrá při detekci chyb a vždy detekuje lichý počet chyb v přijatém bajtu. Pokud však existuje sudý počet chyb, nebude kontrola parity schopna chybu najít..

Reference

  1. Vangie Beal (2019). Kontrola parity. Webopedie. Převzato z: webopedia.com.
  2. Electronics Research Group (2019). Parita znaků. Převzato z: erg.abdn.ac.uk.
  3. Vocabulary (2019)… Parity bit. Převzato z: vocabulary.com.
  4. Angms (2013). Nejjednodušší kód pro kontrolu chyb - paritní bit. Převzato z: angms.science.
  5. Christensson, (2011). Paritní bitová definice. Techterms. Převzato z: techterms.com.

Zatím žádné komentáře