Gabriela Mistral (1889-1957) byl chilský spisovatel, básník, pedagog a diplomat považován za jednoho z nejvýznamnějších intelektuálů první poloviny 20. století. Jeho práce byla zaměřena na vyjádření lásky a úcty k dětem a jejich zemi.
Mistralovo literární dílo bylo nejprve charakterizováno tím, že bylo zarámováno do modernistického hnutí, později se stalo intimnějším a emotivnějším. Spisovatel používal jednoduchý, expresivní a často hovorový jazyk. V jeho textech byl notoricky známý rytmus, zvuk, symbolika a použití metaforických obrazů..
Literární produkce Gabriely Mistral nebyla během jejího života rozsáhlá, ale dosáhla většího počtu s různými posmrtnými vydáními. Některé z jeho nejdůležitějších titulů byly: Pustošení, něha, kácení Y Vinařství. Literární dílo této chilské spisovatelky jí vyneslo několik uznání, včetně Nobelovy ceny za literaturu v roce 1945.
Rejstřík článků
Lucila de María Godoy Alcayaga se narodila 7. dubna 1889 ve městě Vicuña v Chile. Spisovatelka pocházela z kultivované rodiny se střední socioekonomickou úrovní a jejími rodiči byli Juan Jerónimo Godoy Villanueva a Petronila Alcayaga Rojas. Mistral měl dva nevlastní sourozence jménem Emelina Molina Alcayaga a Carlos Miguel Godoy Vallejos.
Lucila strávila dětství ve městě Montegrande. Zatímco tam dokončil první roky studia a probudil chuť k literatuře a poezii. Autorka začala pracovat jako asistentka učitele v roce 1904, když byla ještě teenagerkou. V té době se věnoval psaní pro noviny Coquimbo.
V průběhu let povolání učitele, které zdědila po svém otci, vedlo Mistral k výuce ve městech Los Cerrillos a La Cantera. Tato zkušenostní praxe posílila jeho profesi života.
Nakonec se Lucile podařilo dokončit studium v roce 1910 předložením testu znalostí na normální škole č. 1 ve městě Santiago. Takto získala titul státní profesorky.
Mladý Lucila experimentoval s láskou v roce 1906 poté, co se setkal s Romeliem Uretou, když učil v La Cantera. Spisovatelův cit pro jejího milence ji inspiroval k napsání několika veršů hlubokého významu. Romantika nyní neměla šťastný konec, protože Ureta si v roce 1909 vzala život.
Po smutné zkušenosti s Uretinou smrtí se Lucila Godoy v říjnu 1910 vydala do regionu Traiguén. Učinila to s cílem zahájit činnost jako profesionální učitelka a vyčistit si mysl..
Zatímco v tomto regionu, učil kreslení, domácí ekonomie, práce a hygiena na dívčím lyceu. Ačkoli o jejích znalostech nebylo pochyb, spolužáci ji mnohokrát kritizovali za to, že nestudovala na Pedagogickém institutu.
Během svého pobytu v Traiguén publikovala básník několik novin v novinách Kolonista. Básně vydané Lucilou v roce 1910 byly inspirovány její milostnou zkušeností s Romelio Ureta. Nejvýznamnějšími tituly byly „Rimas“ a „Tristeza“. V té době spisovatel zahájil vývoj Sonety smrti.
Po třech letech se Lucila Godoy 12. prosince 1914 zúčastnila literární soutěže Květinové hry. Vítězem se stal básník Sonety smrti. Od té doby začala spisovatelka v několika svých textech používat podpis „Gabriely Mistral“..
Účast Lucily na Květinových hrách jí umožnila setkat se s autorem Manuelem Magallanes Moure a mezi nimi se objevila přitažlivost. Od té doby začali milenci vztah prostřednictvím dopisů, které trvaly sedm let, od roku 1914 do roku 1921..
Je známo, že se spisovatelka zbavila několika korespondencí ze strachu, že budou nalezeny, a poukázala na to, že byla zapletená s ženatým mužem. V jednom z dopisů autor vyjádřil: „Zbožňuji tě, Manuele ... Umírám láskou před mužem, který mě nemůže pohladit ...“.
Gabriela Mistral pokračovala v rozvoji své pedagogické práce vedle své básnické kariéry. Spisovatel zastával funkci vedoucího Liceo de Señoritas ve městě La Serena kolem roku 1915. Poté působila jako ředitelka lycea č. 1 dívek v oblasti Punta Arenas.
Poté Mistral šel v roce 1920 do města Temuco hledat teplé klima. Zatímco tam zastával funkci regenta školy pro dívky. V tom městě se spisovatel setkal s Pablem Nerudou a navázali trvalé přátelství.
Gabriela Mistral dosáhla vydání své první práce Desolation v roce 1922, který byl vyroben v New Yorku institutem v Las Españas. V témže roce cestovala autorka do Mexika ve společnosti své přítelkyně Laury Rodigové na pozvání Josého Vasconcelose.
Spisovatelka žila asi dva roky na aztéckém území a věnovala se práci ve prospěch vzdělávacích systémů. Kromě této práce se Gabriela zaměřila na rozvoj své literární kariéry a vztah k významným osobnostem v kulturní a vzdělávací oblasti..
Zatímco v mexických zemích, publikoval Čtení pro ženy v roce 1923, což by byla jeho druhá kniha.
Gabriela Mistral neměla děti, ale vychovala svého synovce Juana Miguela Godoye (který byl znám jako Yin Yin), jako by byl její. Chlapec se narodil v roce 1925 a byl synem jeho nevlastního bratra Carlose Miguela. O nějaký čas později spisovatel dostal dítě do péče a vzdělával ho společně se svou sekretářkou Palmou Guillén.
Mistral šel z Mexika na turné po Spojených státech a poté se v polovině 20. let vrátil do své rodné země. Politická a sociální situace v Chile ji přivedla do Evropy. Během svého průchodu starým kontinentem se spisovatelka v roce 1925 vydala do Švýcarska jako sekretářka Ústavu pro intelektuální spolupráci Společnosti národů..
Později se zúčastnila kongresu Mezinárodní univerzitní federace, který se konal v Madridu v roce 1928, kde reprezentovala Chile a Ekvádor. O nějaký čas později byl součástí správní rady Kinematografického institutu Společnosti národů v Itálii. V té době utrpěla básnička ztrátu své matky, přesně v roce 1929.
Život Gabriely Mistral se vyvíjel převážně mimo její rodné Chile. Takto na začátku 30. let cestovala do Spojených států a pracovala jako učitelka na Vassar College, Middlebury College a Bernard College..
V té době dal své dílo najevo Bílé mraky: poezie a modlitba učitele. Poté absolvovala výlet do Střední Ameriky a na Antily a navštěvovala jako hostující profesorka na univerzitách v Panamě, Havaně a Portoriku..
V té době spisovatel obdržel jmenování Meritorious armády obrany národní suverenity Nikaraguy vojenským Augusto Sandino.
K jeho literárnímu a učitelskému životu byla přidána diplomatická kariéra. Intelektuálka sloužila jako konzul své země v hlavním městě Španělska v roce 1933. Během této etapy procestovala několik zástupců v Evropě a Americe jako zástupce a velvyslanec Chile. Básník zůstal pryč ze své země po dvě desetiletí.
Na druhé straně měl na starosti propagaci dalších dvou publikací, které byly: Kácení v roce 1938 a Antologie v roce 1941.
Mistral prošel jedním z nejtěžších okamžiků svého života, když zemřel jeho milovaný synovec Juan Miguel Godoy, alias „Yin Yin“. Mladý muž odešel žít do Brazílie, ale nedokázal se přizpůsobit prostředí a upadl do hluboké deprese.
Nelze vyrovnat se s okolnostmi, které jí byly předloženy, Yin Yin se rozhodla ukončit svou existenci. Mladý muž spáchal sebevraždu v roce 1943 podáním dávky arsenu, když mu bylo pouhých osmnáct let. Život Gabriely Mistral byl zastíněn po tragickém konci jejího synovce.
Gabriele Mistral byla v roce 1945 udělena Nobelova cena za literaturu za kvalitu, význam a emoce její poetické tvorby ve vztahu k ideálu Latinské Ameriky. Když byla pisatelka informována, byla v Brazílii při plnění diplomatických úkolů.
Básník cestoval do Švédska 10. prosince 1945, aby převzal cenu a převzal cenu jménem všech španělsky mluvících spisovatelů a umělců a vyzdvihl tisíciletý význam kultury severní Evropy.
Po obdržení Nobelovy ceny cestoval Mistral do Spojených států jako chilský velvyslanec ve městě Los Angeles v Kalifornii. Spolu se svou diplomatickou prací pokračoval v produkci svých literárních děl.
Zatímco v severní zemi, autor napsal náhled na Lagar I., sbírka básní odrážejících události druhé světové války.
V té době se spřátelil s intelektuálkou Doris Dana. Jejich úzký a dlouhý vztah vzbudil u kritiků i široké veřejnosti určitá podezření ohledně sexuální orientace chilského básníka. Když se komentáře o jeho životě tkaly, odhalil Mistral v roce 1952 Sonety smrti a další elegické básně.
Gabriela Mistral se vrátila do Chile v roce 1954 po dvaceti letech pobytu. Přijela ve společnosti Doris Dana a byla přijata s několika poctami od prezidentského kabinetu. Téhož roku vyšla jeho kniha Vinařství.
Chilský spisovatel se vrátil do Spojených států (konkrétně do New Yorku) v polovině 20. století. Zatímco tam zůstal blízko svého dobrého přítele Dany a pokračoval v rozvoji své poezie. V té době Mistral onemocněl cukrovkou a rakovinou pankreatu..
Přes její zdravotní situaci se autorce podařilo dílo publikovat Zprávy, počítáno do Chile. Život Gabriely Mistral nakonec skončil 10. ledna 1957 v New Yorku, když jí bylo 67 let. Jeho tělo dorazilo do své rodné země 19. ledna téhož roku a později bylo pohřbeno v Montegrande, městě jeho dětství..
Gabriela Mistral zanechala závěť, ve které stanovila, že Doris Dana byla vykonavatelkou jejích nemovitostí a literárních děl. Básnířka zjistila, že zisk získaný z prodeje jejích knih v Jižní Americe bude použit na pomoc nejpotřebnějším dětem Montegrande.
Na druhé straně autorka povolila, aby peníze získané prodejem její literatury v jiných zemích byly rozděleny mezi Danu a Palmu Guillén, která byla její sekretářkou v Mexiku. Po smrti Dany její neteř Doris Atkinson předala v roce 2006 Chile Mistralův odkaz.
Literární styl Gabriely Mistral se vyvíjel v proudech modernismu a avantgardy. Jeho básnická tvorba byla charakterizována použitím jednoduchého, hovorového a expresivního jazyka nabitého rytmem a zvukem. Postupem času autorova poezie získala osobnější a intimnější rysy.
Mistralova literární tvorba byla zaměřena na rozvoj témat založených na výuce, dětech, lásce, bolesti, náboženství a mateřství. Ve svých spisech vyjádřil něžnost, šok a cit prostřednictvím svých různých témat.
Mistralova literární tvorba se vyznačovala procházením různými styly a etapami. V prvních publikacích byla přítomnost pocitů rozumu notoricky známá a náboženství vynikající. Později se jeho poezie posunula směrem k pojetí přírody.
Na konci třicátých let se styl chilského spisovatele obrátil k neorealistovi. Jeho práce vyjadřovala úctu a hodnotu pro americkou výstřednost a domorodé obyvatelstvo. Ve svých nejnovějších publikacích se básnice vrátila k sentimentu a odrážela její smutek, což je patrné zejména na její tvorbě Vinařství.
- Desolation (1922).
- Čtení pro ženy. Určeno pro výuku jazyků (1923).
- Něha. Dětské písně: kola, zemské písně, roční období, náboženské, jiné ukolébavky (1924).
- Bílé mraky: poezie a modlitba učitele (1930).
- Kácení (1938).
- Antologie (1941).
- Sonety smrti a další elegické básně (1952).
- Vinařství (1954).
- Zprávy, počítáno do Chile (1957).
- Pustošení, něha, Tala y Lagar (1957). Sestavení.
- San Francisco důvody (1965).
- Chilská báseň (1967).
- Kompletní básně (1968).
- Výuka a dítě (1979).
- Lagar II (1991).
- Gabriela Mistral hlasem Elqui (1992).
- Major Anthology (1992). Čtyři svazky: poezie, próza, dopisy, život a dílo.
- Gabriela Mistral v El Coquimbo (1994).
- Gabriela Mistral: Politické spisy (1994).
- Kompletní básně (2001).
- Požehnaný můj jazyk. Soukromý deník Gabriely Mistral (1905-1956) (2002).
- Propíchnuté oko. Korespondence mezi Gabrielou Mistralovou a uruguayskými spisovateli (2005).
- Gabriela Mistral: 50 próz v El Mercurio 1921-1956 (2005).
- Tvrdá měna. Gabriela Mistral sama (2005).
- Tato Amerika je naše. Korespondence 1926-1956. Gabriela Mistral a Victoria Ocampo (2007).
- Gabriela Mistral zásadní. Poezie, próza a korespondence (2007).
- Gabriela a Mexiko (2007).
- Gabriela Mistral. Osobní album (2008).
- Sazenice (2009). Nepublikované básně.
- Putující dívka. Dopisy Doris Daně (2009).
- Drahá dcero (2011).
- Americké dopisy (2012). Korespondence s José Vasconcelosem a Radomirem Tomicem, jakož i Ciro Alegría, Salvador Allende, Alone, Pablo Neruda, Ezra Pound a Eduardo Frei Montalva.
- Tancujte a sníte. Nepublikovaná kola a ukolébavky Gabriely Mistralové (2012).
- Chůze je zaseta (2013).
- Chilská báseň (2013).
- Pro budoucí lidstvo (2015). Politická antologie Gabriely Mistral.
- 70 let Nobelovy ceny (2015). Občanský sborník.
- Příběhy a autobiografie (2017).
- Vášeň učit. Pedagogické myšlení (2017).
- Rukopisy Nepublikovaná poezie (2018).
- Odpadlíci (2018).
- Požehnaný můj jazyk: intimní deník (2019).
Bylo to první básnické dílo, které vydala Gabriela Mistral a které vyšlo v New Yorku v roce 1922. Sbírku básní charakterizovala expresivita a sentimentálnost; v této práci byl rozum a myšlenka odloženy stranou. Hlavní téma souviselo s láskou, zlomeným srdcem, utrpením, bolestí, náboženstvím a nevěrou.
Ačkoli toto dílo Mistralu vyšlo poprvé v roce 1922, později vyšlo ve druhém vydání v Chile v roce 1923. V první řadě Desolation Skládalo se z pěti sekcí:
- "Život".
- "Škola".
- "Infantilní".
- "Bolest".
- "Příroda".
Později v publikaci, která byla vydána v Chile, byly provedeny některé úpravy a byly přidány další dvě sekce, které byly:
- "Próza".
- „Próza, školáci a příběhy“.
Vydáním této básnické sbírky se Gabriele Mistral podařilo být uznána jako kreativní, originální a brilantní spisovatelka. Desolation Stalo se dílem, s nímž se básník stal mezinárodně známým.
"Dotýká se mě to v uvolnění;
krvácí na západy slunce;
hledá mě bleskem
měsíce přes kluby.
Jako Thomas Kristus,
moje bledá ruka klesá,
proč nezapomenout, uvnitř
jeho mokré rány.
... pro pohyb ve mých snech,
jako květ obličeje,
za to, že mi zavolal zeleně
šátek na strom.
... že jsi neopatrný rubáš,
nezavřel jsi mu víčka,
ani jsi mu nepřizpůsobil ruce v krabici! “.
„Pane, víš jak, s ohnivým duchem,
pro podivné bytosti tě moje slovo vzývá.
Přišel jsem vás požádat o jeden, který byl můj,
moje sklenice svěžesti, voštinová ústa.
Vápno z mých kostí, sladký důvod pro den,
bublání mého ucha, pás mých šatů.
Dokonce se starám o ty, do kterých jsem nic nedal;
Nemám ponuré oko, pokud vás o to požádám!
Říkám vám, že to bylo dobré, říkám vám, že to bylo
celé srdce k povrchu hrudníku, což bylo
měkké povahy, upřímné jako denní světlo,
plný zázraků jako jaro.
... budu vás unavovat uchem modliteb a vzlyků,
lízání, plachý honič, okraje tvého pláště
a ani tvé milující oči mi nemohou uniknout
ani se nevyhýbej své noze horkému zalévání mých slz.
Řekněte odpuštění, řekněte to konečně! Rozptýlí se ve větru
slovo parfém stovek vonných nádob ... ".
Byla to sbírka básní Gabriely Mistral, která byla poprvé představena ve městě Buenos Aires v roce 1938 a byla považována za jednu z jejích nejvýznamnějších knih. Obsah této práce byl orientován na obhájení výstřednosti amerických národů, aniž bychom ponechali stranou sentimentální.
Název této práce byl spojen s kácení stromů. V symboličtějším smyslu hovořil o vyvlastnění a odcizení básnířky ze své země po dvě desetiletí. Mistral odrážel své pocity bolesti a smutku nad smrtí své matky v několika básních v této knize.
Kácení Bylo strukturováno do třinácti sekcí, z nichž každá se zabývala různými tématy. Níže jsou názvy částí:
- „Smrt mé matky“.
- "Halucinace".
- "Bláznivý příběh".
- „Předměty“.
- "Amerika".
- "Saudade".
- „Mrtvá vlna“.
- "Tvorové".
- „Ukolébavky“.
- „Světový účet“.
- "Dobré zprávy".
- "Dva příběhy".
- „Pochůzky“.
„Zapomněl jsi obličej, který jsi udělal
v údolí tmavé ženě;
zapomněl jsi mezi všemi svými způsoby
můj vzestup pomalého cypřiše;
živé kozy, zlaté vicuñy
kryli vás smutnými a věrnými.
... jak jsi mě vložil do úst
píseň o milosrdenství sama:
jak jsi mě takto naučil
natáhnout moji houbu žlučí,
Začínám zpívat vaši zapomnětlivost,
za to, že na tebe znovu křičím.
Říkám ti, že jsi na mě zapomněl
-zemský chléb o nudnosti-
smutný protokol, který zbyl ve vašich svazcích,
temná ryba, která narušuje síť.
S dalším vám říkám, že „je čas
zasít a sklízet ... “.
„Moje matka byla malá
jako máta nebo tráva;
sotva vrhá stín
o věcech, stěží,
a země ji chtěla
pro pocit světla
a protože se na ni usmál
ve štěstí a v bolesti.
... Kvůli ní to bude
toto milující to, co nevychází,
co bez pověstí chodí
a tiše mluví:
vyprahlé byliny
a duch vody.
… A kdy to přijde a přijde?
hlas, který zpívá daleko,
Šíleně ji sleduji,
a jdu, aniž bych to našel.
… Pojď, matko, přijď, přijdeš,
také takhle, žádný hovor.
Přijměte a znovu se podívejte
a slyšet zapomenutou noc
ve kterém jsme byli osiřelí
a bezcílně a bez pohledu ... “.
Tato práce byla o souboru básní napsaných Mistralem v době, kdy zahájil učitelskou kariéru. Mnoho veršů bylo inspirováno milostným poměrem, který autor měl s Romeliem Uretou a ještě více s jeho sebevraždou.
Básník se s některými z těchto sonetů účastnil Květinových her v roce 1914 a byl vítězem. Později byly tyto spisy zveřejněny na stránkách publikací První Y Zig Zag v roce 1915.
"Ze zamrzlého výklenku, do kterého tě muži vložili.",
Přivedu vás do skromné a slunné země.
Že v tom musím spát, to muži nevěděli,
a že musíme snít na stejném polštáři.
Položím tě na slunnou zemi s
matčina sladkost pro spícího syna,
a Země se musí stát měkkostí kolébky
po přijetí těla vašeho bolavého dítěte.
... Tato dlouhá únava jednoho dne poroste,
a duše řekne tělu, že nechce pokračovat
táhne svou hmotu po růžové cestě,
kam muži chodí, rádi žijí ...
Jen tak budete vědět, proč nedozrává,
pro hluboké kosti vaše tělo stále,
museli jste jít dolů, bez únavy, spát.
V oblasti sinusů bude světlo, tma;
budete vědět, že v naší alianci byla hvězdná znamení
a při porušení obrovské smlouvy jste museli zemřít ... “.
Jednalo se o poslední práci, kterou v životě vydal Mistral, a první, které vyšlo v Chile před jinými zeměmi. Spisovatel dosáhl literární zralosti s touto sbírkou básní, proto byl název spojen s místem, kde byly plody vymačkávány.. Vinařství byl odrazem transformace autorky všemi zkušenostmi, které prožila.
Téma této práce bylo zaměřeno na pocity, konec existence, osamělost, smutek, válku, společnost a náboženství. Na druhou stranu byla kniha strukturována do dvanácti částí, úvodní a závěrečné. Zde jsou názvy každé z jejích částí:
- "Úvodní slovo".
- "Crazy women".
- "Příroda II".
- "Delirium".
- "Válka".
- „Tricks II“.
- "Smutek".
- "Nighttime".
- "Obchody".
- "Náboženský".
- "Putování".
- "Počasí".
- „Pozemská zpráva“.
- "Epilog".
„Opět na Zemi
moje strana je holá,
špatné rozpětí masa
kde umírání je rychlejší
a krev se ukazuje
pokud jde o okraje skla.
Strana jde jako sklo
od chrámu k prodlouženým nohám
nebo v kořisti bez hlasu
sklizené party,
a více nazí než kdy jindy,
stejně jako kůže.
Je bez smyslu vystaven větru
kdo to vypil na boku,
A když spím, je to vystaveno
ke zlobě lasa,
bez kříže té hrudi
a věž toho úkrytu ... “.
„Mám slovo v krku
a nenechám to jít a nezbavím se toho
i když mě jeho krev tlačí.
Pokud to pustím, spálí to živou trávu,
krvácí jehněčí, způsobí, že pták spadne.
Musím to dostat z jazyka,
najít bobří díru
nebo ho pohřbít vápnem a maltou
protože neudržuji let jako duše.
Nechci dávat najevo známky toho, že jsem naživu
zatímco moje krev přichází a odchází
a jít nahoru a dolů na můj šílený dech.
Ačkoli to řekl můj otec Job, hořící,
Nechci to dát, ne, moje špatná ústa
protože se nevalí a ženy to najdou
kteří jdou k řece a zaplétají se do copánků
nebo zkroutit nebo obrousit špatné křoviny ... ".
- Nobelova cena za literaturu v roce 1945.
- Doctor Honoris Causa na Mills College v Oaklandu v roce 1947, Kalifornie - Spojené státy americké.
- Cena Serra de las Américas v roce 1950.
- Chilská národní cena za literaturu v roce 1951.
- Doktor Honoris Causa z chilské univerzity v roce 1954.
- Na jeho památku byl chilskou vládou v roce 1977 ustanoven Řád pedagogických a kulturních zásluh Gabriely Mistralové..
- Na jeho počest byla v roce 1979 vytvořena Meziamerická kulturní cena „Gabriela Mistral“ Organizací amerických států..
- Vznik univerzity Gabriely Mistral v roce 1981 ve městě Santiago.
- Obraz Gabriely Mistral byl uveden na účtu čilského pesa 5 000 a je v oběhu od roku 1981.
- Zřízení kulturního centra Gabriely Mistral v roce 2009 v Santiagu de Chile za účelem zachování jeho paměti a literárního odkazu.
- Vytvoření muzejní místnosti Gabriely Mistralové na chilské univerzitě v roce 2015 za účelem šíření jeho života a díla.
- „Budoucnost dětí je vždy dnes. Zítra bude pozdě “.
- „Svět se změní v okamžiku a my se narodíme za jeden den“.
- "Mám den." Pokud vím, jak to využít, mám poklad “.
- "Říct přátelství znamená říci úplné porozumění, rychlou důvěru a dlouhou paměť; to znamená věrnost “.
- „Duše dělá pro své tělo to, co umělec dělá pro svůj lid“.
- „Existují polibky, které vytvářejí touhy ohnivé a bláznivě milující vášně, ty je dobře znáš, jsou to moje polibky, které jsem vymyslel já, pro tvoje ústa.“.
- „Svět byl krásnější, protože jsi mě udělal spojencem, když jsme vedle hlohu zůstali němí a láska jako hloh nás provoněla vůní!“.
- „Vzdělání je možná nejvyšší způsob hledání Boha.“.
- „Nejšťastnější dny jsou ty, díky nimž jsme moudří“.
- "Tam, kde je třeba zasadit strom, si ho zasaď sám." Pokud dojde k chybě při změně, změníte ji. Tam, kde se každý snaží uniknout, udělejte to sami. Buďte tím, kdo posunuje kámen z cesty “.
Zatím žádné komentáře