Nechám tě nejlepší fráze Todo, todo, film žánru romantického dramatu, režírovaný Stellou Meghie a vydaný v roce 2017 v produkci a distribuci Metro-Goldwyn-Meyer a Warner Bros. Tento film je založen na románu Nicoly Yoon z roku 2015..
Také by vás mohly zajímat tyto fráze ze slavných knih.
-Drahá matko, vím, že pobyt v tomto domě mě udržuje naživu, ale tohle není život. Chci zažít všechno, všechno. -Maddy.
-Toto je můj oblíbený pokoj. Většinu dnů se mi to líbí, protože si dokážu představit, jak se rozbije sklo a já jsem mimo dům. Nemůžu odejít z domova. Nebyl jsem z domu sedmnáct let. Pokud by to vyšlo, zemřelo by to. -Maddy.
-Miloval jsem tě, protože jsem tě potkal. -Maddy.
-Jste v domácím vězení? Neviděl jsem tě před tvým domem, protože jsme dorazili. - Jen.
-Je vzácné nechat si ujít něco, co jste nikdy neměli. -Maddy.
-Moje matka mě přiměla připojit se k podpůrné skupině. Někteří z nich jsou opravdu nemocní. Jiní mají se sociálními interakcemi potíže. Přinejmenším mám internet, cvičím, čtu spoustu knih a až skončím, píšu krátké recenze. -Maddy.
-Není na vás, abyste se rozhodli, co potřebuje! -Carla.
-Vesmír už vzal mého otce a mého bratra mé matce. Bála se, že mě také ztratí. Byla tedy vedena k přesvědčení, že jsem nemocný. Chápu, jaké to bylo. Téměř. Snažím se. -Maddy.
-Opravdu se lišíš od toho, jak jsem si myslel, že budeš. -Maddy.
-Toto je můj poslední e-mail. Stěhujeme se zpět do New Yorku. Odjíždíme dnes večer, když je můj otec venku na pití. Moje matka to chce dělat v noci, protože se bojí, že to s ním před ní nezvládne. Nakonec jsem mu o vás řekl. Mysli na to, že jsi statečný. - Jen.
-Nelituji tě. Jsi živá. Máte internet. Takže mi tě není líto. - Jen.
-Když s ním mluvím, mám pocit, že jsem daleko od domova. -Maddy.
-Možná existuje verze mého života, kde jsem nemocný. Verze, kde zemřu na Havaji. Další, ve kterém můj otec a bratr žijí a moje matka není vyšinutá. Existuje dokonce i verze mého života bez Olly. -Maddy.
-V mé hlavě vím, že jsem byl už dříve zamilovaný, ale necítí se tak. (…) Připadá mi to jako poprvé, naposledy a jedinýkrát, vše najednou. - Jen.
-Jsem ochoten obětovat všechno, jen abych měl perfektní den. -Maddy.
-Zní to úžasně, ale nevidíte ho. -Pauline.
-Není to tak, že nechci opustit dům, nemůžu. I ty nejběžnější viry mě mohou zabít. Je to, jako by byla alergická na všechno. To, co jím, čeho se dotknu, to všechno má následky. -Maddy.
-Zdraví lidé často onemocní. -Maddy.
-Měla tě chránit. Už ji znovu nevidíš. -Pauline.
-Madeline, jsi vše, co mi zbylo. Nemohu tě ztratit. -Pauline.
-Ahoj Maddy ... jsi krásná. - Jen.
-V každé kapce krve jsou buňky zvané lymfocyty. Některé z nich jsou dobré v boji proti virům a bakteriím. Ale mít tento stav znamená, že mám méně lymfocytů než obvykle. A těch pár, které mám, nejsou moc dobří v boji. -Maddy.
-Drahá mami, nejdřív tě mám moc ráda. Už to víte, ale možná vám nebudu mít jinou šanci to říct. Jste chytří, silní, laskaví a velkorysí. Díky tobě jsem tak dlouho přežil a poznal část světa. -Maddy.
-Je mi špatně. Moje tělo nemůže bojovat s bakteriemi nebo infekcemi. Kdybych opustil svůj domov, zemřel bych. -Maddy.
-Četl jsem, že jeden obnovuje vrchní vrstvy pokožky každé dva týdny. Ale některé z našich buněk nejsou obnoveny; stárnou a díky nim stárneme s nimi. Za dva týdny mé rty nebudou mít žádnou vzpomínku na líbání Olly. Ale můj mozek si to zapamatuje. -Maddy.
-Jen říkám, že bych nikdy neopustil dům, kdyby nebylo tebe. -Maddy.
-To je celý můj svět, moje sestra, moje matka, moje nemoc. Je mi 18 let a nikdy jsem neopustil svůj dům. A kdyby to udělal, pravděpodobně by zemřel. -Maddy.
-Pamatujete si, kdy jsme poprvé četli Malý princ? (…) Nevěděl, proč se rozhodl zemřít, aby se vrátil se svou růží. Myslím, že už tomu rozumím. Nevyberám si smrt. Je to jen to, že když nepůjdu, nikdy nebudu vědět, jaké to je být naživu. Miluje tě, Maddy. -Maddy.
-Nikdy nepotkám nikoho jako jsi ty, Maddy. Vidíte oceán, jako by byl vytvořen pro vás. Skákáte z útesů, i když neumíte plavat. Myslíte si, že najdete smysl života. Nemáš žádné neřesti. Měl bys nějaké dostat. Snažím se tě nemilovat. Ale selhalo. - Jen.
-Ničím ti život -Maddy
-Můj život je lepší, když jsi v něm. - Jen.
-Mám vážnou kombinovanou imunodeficienci. Můj imunitní systém je naštvaný. -Maddy.
-Každý den se cítí úplně stejně. Možná je dnes jiný. -Maddy.
-Beru třídu architektury online. Když jsem vytvořil nový model, dal jsem dovnitř astronauta. Cítím se jako on. Cítím se jako astronaut, uvězněný ve vesmíru. -Maddy.
-Mám respekt k oceánu. Je to krásné, neosobní, zabijácké. Je to matka příroda v celé její kráse. Účelem vln je sát chodidla zespodu, abyste se mohli rychleji utopit. -Maddy.
-Ahoj, princi. -Maddy.
-Moje srdce se zastavilo. Pak to znovu porazilo. Když jsem se probudil, byl pryč. -Maddy.
-Oba žijeme ospalí, protože trávíme noc mluvením. Ale raději bych s ním mluvil, než spát. Když s ním mluvím, mám pocit, že jsem venku. Myslí si, že jsem zábavný, chytrý a krásný. V tomto pořadí. -Maddy.
-Musím zjistit, jestli jsem opravdu nemocný, a jediný způsob, jak to zjistit, je, jestli jsem venku. -Maddy.
-Jste si jisti, že se cítíte dobře? - Jen.
-Ve skutečnosti se cítím dokonale. -Maddy.
-Když jsem ho potkal, objevil jsem ve sobě něco nového. A to, co jsem objevil, neví, jak to v tichosti pozorovat. -Maddy.
-Dal jsem si za cíl neodpovídat okamžitě na zprávy Olly. Ale já jim odpovídám. Ihned. -Maddy.
-Každý den byl úplně stejný, dokud Olly nedorazila. -Maddy.
-Rád bych se s vámi osobně setkal. - Jen.
-Co by se vám stalo, kdybyste opustili dům? - Jen.
-Pravděpodobně se mi stane samovznícení. Tady mám filtry HEPA. Venku jsou viry a bakterie. -Maddy.
Zatím žádné komentáře