Ze všech měst, která mezek Nasrudin navštívil na svých cestách, bylo jedno, které bylo obzvláště slavné, protože jeho obyvatelé byli velmi dobří. Nasrudin našel ubytování v farmářském domě. Následujícího rána si uvědomil, že město nemá studnu. Každé ráno někdo z každé rodiny ve městě naložil jednoho nebo dvou oslů s prázdnými džbány na vodu a šli k potoku, který byl vzdálený hodinu chůze, naplnil džbány a vzal je zpět do města, což jim trvalo další hodinu. více.
„Nebylo by lepší, kdyby měli ve vesnici vodu?“ Zeptal se Nasrudin farmáře v domě, kde bydlel. „Samozřejmě by to bylo mnohem lepší!“ Řekl farmář. „Voda mě každý den stojí dvě hodiny práce pro osla a chlapce, který osla vede. To dělá rok tisíc čtyři sta šedesát hodin, pokud se počítají hodiny osla jako hodiny chlapce. Ale pokud osel a chlapče, co celou dobu pracovali na polích, mohl bych například zasadit celé pole dýní a každý rok sklízet dalších čtyři sta padesát sedm dýní. “
„Vidím, že to máš všechno dobře spočítané,“ řekl Nasrudin obdivně. „Proč tedy nevybuduješ kanál, který přivede vodu k řece?“ „To není tak jednoduché!“ Řekl farmář. „Na silnici je kopec, který bychom měli překonat. Kdybych nechal svého osla a mého chlapce postavit kanál místo toho, aby je posílal přes vodu, trvalo by jim pět set let, kdyby pracovali dvě hodiny denně. zbývá dalších třicet let. života, takže je pro mě levnější poslat je po vodu. “
„Ano, ale byl bys jediný, kdo by byl zodpovědný za stavbu kanálu? Ve vesnici je mnoho rodin.“
„Určitě ano,“ řekl farmář. „Ve městě je sto rodin. Pokud by každá rodina poslala každý den dvě hodiny osla a chlapce, kanál by byl hotový za pět let. A kdyby pracovali deset hodin denně, rok by skončil.“
„Tak proč o tom neřekneš sousedům a nenavrhneš, abys ten kanál postavil společně?
„Podívej, pokud mám mluvit o důležitých věcech se sousedem, musím ho pozvat k sobě domů, nabídnout mu čaj a chalvu, mluvit s ním o počasí a nové sklizni, pak o jeho rodině, jeho synech, jeho dcery, jeho vnoučata. Pak ho musím nakrmit a po jídle dalšího čaje se mě musí zeptat na moji farmu a moji rodinu, abych konečně přišel k tématu klidně a zacházel s ním opatrně. To trvá celý den. Jak jsme sto rodin Ve vesnici bych musel mluvit s devadesáti devíti hlavami domácnosti. Souhlasíte se mnou, že nemohu strávit devadesát devět dní v řadě hádáním se sousedy. Moje farma se zhroutila. bylo by pozvat souseda do mého domu na týden. Protože rok je starý jen padesát dva týdnů, znamená to, že by mi trvalo téměř dva roky, než bych si promluvil se svými sousedy. Znám své sousedy tak, jak je znám, ujišťuji vás že by každý souhlasil, že dostane vodu do města, proč Všichni jsou dobří s čísly. A jak je znám, říkám vám, že každý z nich by slíbil účast, kdyby se zúčastnili i ostatní. Pak po dvou letech bych musel začít znovu od začátku, pozvat je zpět do mého domu a říct jim, že každý je ochoten se zúčastnit. “„ Dobře, “řekl Nasrudin,„ ale za čtyři roky budeš připraven začít pracovat. A příští rok bude kanál postaven! “
„Je tu další problém,“ řekl farmář. „Budeš se mnou souhlasit, že až bude kanál postaven, může si kdokoli jít na vodu, pokud přispěl svým dílem nebo ne.“
„Rozumím,“ řekl Nasrudin. „I kdybys chtěl, nemohl jsi sledovat celý kanál.“
„No, ne,“ řekl farmář. „Jakákoli tvář, která se zbavila práce, by měla prospěch stejným způsobem jako ostatní a bez nákladů.“
„Musím uznat, že máš pravdu,“ řekl Nasrudin.
„Takže každý z nás je dobrý v číslech, pokusíme se vyklouznout pryč. Jednoho dne osel nebude mít sílu, druhého něčího chlapce bude kašlat, jiného něčí manželky bude nemocného a dítě, osla budou muset jít vyhledat lékaře.
Jelikož jsme dobří v číslech, pokusíme se to zvládnout. A protože každý z nás ví, že ostatní nebudou dělat, co by měli, nikdo neposílá do práce svého osla ani svého chlapce. Stavba kanálu tedy ani nezačne. “
„Musím uznat, že tvé důvody zní velmi přesvědčivě,“ řekl Nasrudin. Chvíli přemýšlel, ale najednou vykřikl: „Znám město na druhé straně hory, které má stejný problém jako ty. Ale už dvacet let mají kanál.“
„Opravdu,“ řekl farmář, „ale v číslech nejsou dobří.“
Tento příběh začíná, když Nasrudin dorazí do malého města někde daleko na Středním východě..
Bylo to poprvé, co byl v tom městě, a dav se shromáždil v hledišti, aby ho vyslechli. Nasrudin, který opravdu nevěděl, co na to říct, protože věděl, že nic neví, se rozhodl něco improvizovat a pokusit se tak dostat z bažiny, ve které byl.
Vešel velmi bezpečně a postavil se před lidi. Roztáhl ruce a řekl:
-Předpokládám, že pokud jste zde, už víte, co vám musím říct..
Lidé řekli:
-Ne ... Co nám musíte říct? Nevíme. Promluvte si s námi! Chceme vás slyšet!
Nasrudin odpověděl:
-Pokud jste sem přišli, aniž byste věděli, co vám zde mám říci, nejste připraveni to poslouchat..
poté, co to řekl, vstal a utekl.
Lidé byli překvapení. Toho rána ho všichni přišli poslouchat a ten muž to právě říkal. Bylo by to totální selhání, kdyby nebylo jednoho z přítomných - jeden nikdy nechybí - když Nasrudin odešel, řekl nahlas:
-Jak chytré!
A jako vždy se stane, když jeden ničemu nerozumí a druhý říká „jak chytrý!“, Aby se necítil jako idiot, opakuje: „Ano, samozřejmě, jak chytrý!“. A pak všichni začali opakovat:
-Jak chytré.
-Jak chytré.
Dokud jeden nepřidal:
-Ano, jak chytré, ale ... jak krátké.
A další dodat:
-Má stručnost a syntézu moudrých. Protože má pravdu. Jak se sem dostaneme, aniž bychom věděli, co jsme tady, abychom slyšeli? Jak hloupí jsme byli. Přišli jsme o skvělou příležitost. Jaké osvícení, jaká moudrost. Požádáme tohoto muže o druhou přednášku.
Šli tedy navštívit Nasrudin. Lidé byli tak ohromeni tím, co se stalo na prvním setkání, že někteří začali říkat, že jeho znalost je příliš velká na to, aby se spojili na jediné konferenci..
Nasrudin řekl:
-Ne, je to jen naopak, mýlí se. Moje znalosti sotva stačily na konferenci. Nikdy jsem nemohl dát dva.
Lidé řekli:
-Jak pokorný!
A čím víc Nasrudin trval na tom, že nemá co říct, tím více lidí trvalo na tom, že ho chtějí slyšet ještě jednou. Nakonec Nasrudin po velkém úsilí souhlasil s druhou přednáškou.
Následujícího dne se takzvaný osvícený vrátil na místo setkání, kde bylo ještě více lidí, protože každý věděl o úspěchu předchozí konference. Nasrudin stál před publikem a trval na své technice:
-Předpokládám, že už víte, že jsem vám to přišel říct.
Lidem bylo doporučeno, aby dávali pozor, aby neurazili učitele dětinskou reakcí z předchozí přednášky; tak všichni řekli:
-Ano, samozřejmě. Proto jsme přišli.
Nasrudin sklonil hlavu a pak dodal:
-No, pokud už všichni víte, co jsem tady, abych vám řekl, nevidím potřebu to opakovat.
Vstal a šel zpátky.
Lidé byli ohromeni; protože i když teď řekli opak, výsledek byl úplně stejný. Dokud někdo, někdo jiný, nekřičel:
-Jiskřivý!
A když všichni uslyšeli, že někdo řekl „brilantní!“, Zbytek začal říkat:
-Ano, to je samozřejmě doplněk moudrosti včerejší přednášky!!
-Jak nádherné
-Jak úžasné
-Jak senzační, jak barbarské
Dokud někdo neřekl:
-Ano, ale ... velmi stručně.
-Je to pravda - další si stěžovali
-Syntetická kapacita - odůvodněna třetí stranou.
A okamžitě to bylo slyšet:
-Chceme víc, chceme vás více slyšet. Chceme, aby nám tento muž dal více ze své moudrosti!!
Poté delegace významných osobností navštívila Nasrudina, aby ho požádal o třetí a závěrečnou přednášku. Nasrudin řekl ne, vůbec ne; že neměl znalosti pořádat tři konference a že se navíc už musel vrátit do svého rodného města.
Lidé ho prosili, prosili ho, ptali se ho znovu a znovu; pro své předky, pro své potomky, pro všechny svaté, pro cokoli. Tato vytrvalost ho přesvědčila a nakonec Nasrudin souhlasil s třesem, aby přednesl třetí a poslední přednášku..
Potřetí se postavil před veřejnost, která už byla davem, a řekl:
-Myslím, že už víte, o čem budu mluvit.
Lidé tentokrát souhlasili: odpověděl pouze starosta města. Muž v první řadě řekl:
-Některé ano a jiné ne.
V tom okamžiku diváky otřáslo dlouhé ticho. Všichni, dokonce i mladí, sledovali Nasrudin svým pohledem.
Poté učitel odpověděl:
-V takovém případě ti, kteří vědí ... řekněte těm, kteří to nevědí.
Vstal a odešel.
Než prošel zahradní branou, cizinec věděl, že ho vévoda měl rád. Okamžitě se mezi nimi vytvořil proud soucitu.
Dlouhé tři dny spolu kráčeli potichu. Tempem svých kroků, každý pohlcen svými vlastními zájmy, se unisono zastavili, aby ucítili stejný tymián a pili ze stejného zdroje..
Navýšeno o postupná setkání, přátelství bylo udržováno, zatímco oba žili.
Ten bílý doga měl opravdovou a autentickou šlechtu.
Zatím žádné komentáře