Nechám tě nejlepší fráze příměří, román od uruguayského Maria Benedettiho a publikovaný v roce 1960. Jeho název odkazuje na pomoc, kterou dostal od Boha, aby znovu nalezl lásku poté, co ovdověl..
Také by vás mohly zajímat tyto fráze od Maria Benedettiho.
-Když se tato osamělost stane rutinou, člověk neúprosně ztratí schopnost cítit se otřesen, cítit se naživu. -Martín Santomé.
-Mluvení o smrti a okamžitý pohled na hodiny jsou jakýmsi automatickým reflexem. -Martín Santomé.
-Pak jsem viděl svou špinavou osamělost, to, co ze mě zbylo, což bylo velmi málo. -Martín Santomé.
-Mám hrozný pocit, že čas plyne a já nedělám nic a nic se neděje a nic mě neposune na kořen. -Bílý.
-Nudil jsem se sám sebou, s vlastní trpělivostí. -Martín Santomé.
-Pokud někdy spáchám sebevraždu, bude to v neděli. Je to nejvíce odrazující den, nejvíce nevýrazný. -Martín Santomé.
-Nejstrašnější varianta osamělosti: osamělost toho, kdo nemá ani sám sebe. -Martín Santomé.
-Ze všech těch rukou byl jediný, kdo přenášel život. -Martín Santomé.
-Jak to potřebuji. Bůh byl můj nejdůležitější nedostatek. Ale potřebuji ji víc než Boha. -Martín Santomé.
-U Avellanedy je sex (alespoň pro mě) méně důležitá a méně důležitá složka; mnohem důležitější a důležitější jsou naše rozhovory, naše spřízněnosti. -Martín Santomé.
-Když jsme se milovali, zdálo se, že každá moje tvrdá kost odpovídá její měkké prohlubni, že každý můj impuls se matematicky setkal s jeho ozvěnovým receptorem. -Martín Santomé.
-Možná mě miloval, kdo ví, ale pravdou je, že měl zvláštní schopnost mi ublížit. -Laura Avellaneda.
-Kolik slov, jen abych řekl, že nechci znít pateticky. -Martín Santomé.
-Naše je to neurčité pouto, které nás nyní spojuje. -Martín Santomé.
-Ve mně je člověk, který nechce vynucovat události, ale je tu také další muž, který posedle přemýšlí o problémech. -Martín Santomé.
-Podala mi ruku a já jsem nepotřeboval víc. Stačilo mi cítit, že jsem byl dobře přijat. Více než líbat ji, víc než spát spolu, víc než cokoli jiného, držela mě za ruku a to byla láska. -Martín Santomé.
-Teď už vím. Nemiluji tě kvůli tvé tváři, tvým letům, tvým slovům nebo tvým záměrům. Miluji tě, protože jsi z dobrého dřeva. -Laura Avellaneda.
-Takže jsme, každý na svém břehu, aniž bychom nás nenáviděli, aniž bychom nás milovali, ostatní. -Martín Santomé.
-Upřímně řečeno, nevím, jestli věřím v Boha. Někdy si představuji, že kdyby Bůh existoval, tato pochybnost by ho nerozrušila. -Martín Santomé.
-Mluvím s ní, jako bych mluvil sám se sebou. -Martín Santomé.
-Mělo by být obecným pravidlem, že osamělí lidé nesympatizují, nebo je to tak, že jsme prostě nepřátelští? -Martín Santomé.
-Skutečné rozdělení sociálních tříd by muselo být provedeno s přihlédnutím k době, kdy každý vstane z postele. -Martín Santomé.
-Je to nebo není, bez ohledu na den. -Martín Santomé.
-Lidé se obvykle cítí bídně, jen proto, že věřili, že štěstí je trvalý pocit nedefinovatelné pohody, blažené extáze, věčného svátku. -Martín Santomé.
-Najednou jsem si byl vědom, že ten okamžik, ten výřez každodenního života, je maximální mírou pohody, je to blaženost. -Martín Santomé.
-Je pro mě těžké milovat, dokonce i v milostném životě. Vždy dávám méně, než kolik mám. Můj styl milování je ten, že trochu neochotně si rezervuji maximum jen pro velké příležitosti. -Martín Santomé.
-Co je ale nakonec Lo Nuestro? Alespoň prozatím je to druh spoluviny před ostatními, sdílené tajemství, jednostranný pakt. -Martín Santomé.
-Radost tváří v tvář tajemství, radost tváří v tvář neočekávaným, jsou pocity, které někdy moje skromná síla nedokáže snést. -Martín Santomé.
-Podívejte se, mohu vás ujistit, že když se žena ztratí, vždy existuje zlý, kreténský, očerňující muž, který ji nejprve přiměl ztratit víru v sebe sama. -Starý trolejbus.
-Čas jde. Někdy si myslím, že bych musel jít spěchat, využít zbývajících let. Mám úzkostný pocit, že mi život uniká, jako by se mi otevřely žíly a nemohl jsem zastavit svou krev - Marín Santomé.
-Nejvíc se mi na tobě líbí něco, co ti nebude čas vzít. -Laura Avellaneda.
-Jistota, že jsem věděl, že jsem schopen udělat něco lepšího, mi dal do rukou otálení, což je nakonec hrozná a sebevražedná zbraň. -Martín Santomé.
-Někdy se cítím nešťastný, nic víc, než že nevím, co mi chybí. -Bílý.
-Je jisté, že mnoho z těchto takzvaných nešťastníků je ve skutečnosti šťastných, ale neuvědomují si to, nepřipouštějí si to, protože věří, že jsou daleko od maximálního blahobytu. -Martín Santomé.
-Dnes byl šťastný den; jen rutina. -Martín Santomé.
-Jedna z nejpříjemnějších věcí v životě: pozorování slunečního filtru mezi listy. -Martín Santomé.
-Doufejme, že se budete cítit ochranně i chráněně, což je jeden z nejpříjemnějších pocitů, které si lidé mohou dovolit. -Esteban.
-Není to věčnost, ale je to okamžik, který je koneckonců jeho jedinou skutečnou náhražkou. -Martín Santomé.
-Někdy jsme dělali matematiku. Nikdy to nebylo dost. Možná jsme se příliš dívali na čísla, sčítání, odčítání a neměli jsme čas se dívat sami na sebe. -Martín Santomé.
-Je velmi možné, že to, co se chystám říct, vám zní šíleně. Pokud ano, řekni mi to. Ale nechci bít kolem křoví: myslím, že jsem do tebe zamilovaný. -Martín Santomé.
-Nikdy nebyl tak šťastný jako teď, ale měl štiplavý pocit, že už nikdy nebude šťastný, alespoň do té míry, s takovou intenzitou. -Martín Santomé.
-Možná mě miloval, kdo ví, ale pravdou je, že měl zvláštní schopnost mi ublížit. -Laura Avellaneda.
-Svět se také občas zastaví, aby nad námi uvažoval, s pohledem, který může být také diagnóza a vystěhování. -Martín Santomé.
-Když přede mnou žena pláče, jsem bezmocný a také nemotorný. Zoufal jsem, nevím, jak to napravit. -Martín Santomé.
-S tebou nemusím žít v defenzivě. Cítím se šťastný. -Laura Avellaneda.
-Máte všechny podmínky pro splnění mého štěstí, ale jich jen velmi málo pro splnění vašeho. -Martín Santomé.
-I když se mé srdce nyní cítí velkorysé, radostné a obnovené, bez něj bych byl znovu rozhodně starým srdcem. -Martín Santomé.
-Plán je absolutní svoboda. Setkejte se a uvidíte, co se stane, nechte běžet čas a zkontrolujte to. Nejsou žádné překážky. Nejsou žádné kompromisy. Je nádherná. -Martín Santomé.
Zatím žádné komentáře