Nechávám ti nejlepší fráze Sor Juana Inés de la Cruz, známá jako Juana Inés de Asbaje a Ramírez de Santillana, brilantní žena od mladého věku, narozená v Novém Španělsku (koloniální Mexiko).
Byla to žena, která byla utlačována dobovou společností, stala se řeholnicí, aby měla přístup ke vzdělání, aby se později stala jednou z nejvýznamnějších osobností poezie a literatury zlatého věku..
-Nestuduji, abych věděl více, ale méně ignoroval.
-Bez jasnosti není hlas moudrosti.
-Existuje mnoho lidí, kteří se učí ignorovat.
-Dokonce znát pneumatiky, když je to znát obchodně.
-U milence není žádný smích, který by nebyl narušen pláčem.
-Pošetilí muži, kteří bezdůvodně obviňují ženy, aniž by viděli, že jste při příležitosti stejné věci, kterou obviňujete.
-Triumfální Chci vidět toho, kdo mě zabije; a zabiju každého, kdo mě chce vidět zvítězit.
-Vědění spočívá pouze ve výběru nejzdravějšího.
-Kdo slyší a učí se, má dobrý důvod zúčastnit se a držet hubu.
-Nejjasnější vzhled může pokrýt nejvulgárnější reality.
-S porozuměním je vše dodáváno.
-Stejně jako nikdo nechce být méně než jiný, tak se nikdo nevyznává: protože je to důsledek toho, že jsme více.
-Cítím vážnou agónii, abych dosáhl návalu, který začíná touhou a končí melancholií.
-To milující utrpení, které lze vidět v mém srdci, vím, že to cítím, a neznám příčinu, proč to cítím.
-Všichni, kteří jsou nějakým způsobem vybráni k určitému cíli, jsou považováni za méně ceněné než za účelem, ke kterému jsou směřováni.
-Zdokonalte práci naší nekonečnou láskou, aby konec jeho života nepopřel začátek.
-Z nejvoňavější růže se zrodila nejkrásnější včela, které čistá rosa dala tu nejčistší hmotu.
-S ohledem na mé pravdy je lepší pohltit marnosti života, než konzumovat život marnosti.
-S malou uraženou příčinou obvykle uprostřed své lásky popírám mírnou přízeň každému, kdo mu dal život.
-Nech mě tě vidět, protože jsi z nich oheň, a jen pro tebe je chci mít.
-Duše, která kráčí v lásce, se ani neunaví, ani neunaví.
-Ten, kdo trpí láskou, od něho božského, kterého se má dotknout.
-Z pohledu, že tě nenávidím a miluji, usuzuji, že nikdo nemůže být ve vysoké míře, protože nenávist nemůže zvítězit, aniž by nejprve ztratila lásku.
-Ale já si vybírám nejlepší stranu, od které nechci, být násilným zaměstnáním, než od toho, kdo mě nemiluje, odporné vyvlastnění.
-Láska začíná neklidem, starostí, horlivostí a nespavostí; roste s riziky, výzvami a pochybnostmi; vydrž plakat a žebrat.
-Láska, že mé pokusy pomohly, přemohla to, co se zdálo nemožné: protože mezi slzami, které vylévala bolest, zlomené srdce destilovalo.
-Jak povýšené ve vaší okázalosti, domýšlivé, arogantní, riziko úmrtí, kterým pohrdáte; a pak, omdlel a scvrkl, ze své zastaralé bytosti dáš slabá znamení!
-Cítím se špatně ze stejného dobra s podezřelým strachem a stejná láska mě nutí snad pohrdat.
-A tak, lásko, tvá šílená snaha se mě marně snaží urazit: mohu říci, že když mě vidíš, jak vyprší, aniž by ses vzdal, že jsi mě dokázal zabít, ale nemohl jsi mě porazit.
-A ačkoli je ctnost tak silná, obávám se, že ji snad překonají. Ten zvyk je velmi velký a ctnost velmi něžná.
-Pevnost je ale bezpochyby láskou neporazitelná.
-Neustále zbožňuji, komu moje láska ubližuje; týrání, kterého má láska neustále hledá.
-Pokud s nepřekonatelnou dychtivostí požadujete jejich pohrdání, proč chcete, aby konali dobro, když je podněcujete ke zlu?.
-Nikdy nenajdu uspokojení, protože mezi úlevou a bolestí nacházím vinu v lásce a omluvu v zapomnění.
-A co víc je na vině, i když někdo dělá špatně, ten, kdo hřeší za odměnu, nebo ten, kdo platí za hřích?
-Pokud magnet tvých milostí, atraktivní, moje truhla poslušné oceli slouží, proč mi lichotíš, když se mi musíš posmívat, pak uprchlíku?
-Když mě honíš, světu, co tě zajímá? Jak vás urazím, když se jen snažím vnést krásy do mého chápání a ne do porozumění krásám?
-Skládá se z zázračných květin, božského amerického ochránce, který se stal mexickou růžovou rozinkou, která se objevila v Kastilii.
-Každý má názory na názory tak různorodé, že to, co je černý, dokazuje druhému, že je bílý.
-Ke všemu existuje důkaz a důvod, proč to založit; a není důvod k ničemu, pokud existuje důvod pro tolik.
-Byla to vášeň pro pohled a v jeho pohledu byly oči před časem; jeho otec říká, že čas je melancholický, a když se zastaví, říkáme mu věčnost.
-Zastav se, stín mého nepolapitelného dobra, obraz kouzla, které miluji nejvíc, krásná iluze, pro kterou šťastně umírám, sladká fikce, pro kterou trpím bolestí.
-Dnes odpoledne, můj bože, když jsem k tobě mluvil, jako ve tvé tváři a ve tvých činech, viděl jsem, že tě slovy nepřesvědčuji, že srdce, které jsi viděl, mě chce.
-Z úst vycházejí známky toho, co hoří srdce, že nikdo, nikdo neuvěří ohni, pokud kouř nebude dávat signály.
-Nevážím si poklady ani bohatství, a proto mě vždycky potěší, když vložím bohatství do svého chápání, než ne do svého chápání v bohatství..
-S mnoha zbraněmi jsem zjistil, že vaše arogance bojuje, protože ve slibu a instanci se připojíte k ďáblu, tělu a světu.
-Kdyby Aristoteles vařil, dalo by se napsat mnohem víc.
-Nemůžu tě mít nebo tě nechat, ani nevím proč, když tě opustím nebo tě mám, je tu nevím, co tě mám milovat a mnoho ano, vím, co na tebe zapomenout.
-V blažené noci, tajně, že mě nikdo neviděl, ani jsem se na nic nedíval, bez jiného světla nebo průvodce, kromě toho, který hořel v srdci.
-Tomu, kdo mě nechává nevděčným, hledám milence; milenec, který mě následuje, odcházím nevděčný.
-Nepochybuji, Lisardo, že tě miluji, i když vím, že jsi mi ublížil; ale jsem tak milující a tak naštvaný, jaké náklonnosti, které rozlišuji, nemám raději.
-S čím učíte smrtí a pošetilým životem, živým podvodem a umíráním!
-Proč se bojíš viny, kterou máš? Chcete je, co děláte, nebo to, co hledáte.
-Nikdy jsem nic nenapsal svou vůlí, ale žádostmi a přikázáními jiných lidí, a to takovým způsobem, že si nepamatuji, že jsem to napsal pro své potěšení, pokud to není kousek papíru, kterému říkají „sen“.
-Pokud mi prosím nařídíte povinnost, je nespravedlivé, že za to, že vás potěším, bych měl mít bolesti.
-Řekni mi dravý vítězi, poražený mou vytrvalostí, čím se tvá arogance změnila v můj pevný mír?
-Že i když se necháte zesměšňovat úzké pouto, které přepásala vaše fantastická forma, nezáleží na tom, abyste se vysmívali paží a hrudi, pokud vás moje fantazie vyřezá do vězení.
-Jaký humor může být cizí než ten, který bez rady rozmazává sám sebe zrcadlo a má pocit, že je nejasný?
-Je to také svěrák, když víte, že pokud se neřeší, tím méně je známo, že zmatek je škodlivější.
-Když vidím svou chybu a tvou hanebnost, uvažuji, Silvio, o své mylné lásce, jak vážná je zloba hříchu, jak násilná je síla touhy.
-Pokud je moje chápání moje, proč by mi vždy mělo připadat tak otupělé pro úlevu, tak ostré pro újmu?
-Vaši milenci trestají křídla svých svobod a poté, co je udělají špatnými, je chcete považovat za velmi dobrá.
-Jakou větší chybu měl ve špatné vášni, v té, která prosí, nebo v prosbě, aby padla?
-Pouze žárlivost ignoruje továrny na předstírání, které, protože jsou bláznivé, vlastní skutečné.
-Tomu, kdo zkoušel lásku, najdu diamant; a já jsem diamant, který se mnou zachází s láskou; pokud k této platbě moje touha trpí; pokud toho prosím, můj hněv pundonorů; Vypadám nešťastně oběma způsoby.
-Tyto verše, můj čtenáři, které zasvěcuji k vaší radosti, a jediná dobrá věc je, že vím, že jsou špatné, ani je nechci zpochybňovat, ani je nechci doporučit, protože to by chtělo zaplatit hodně pozornosti.
-Opravdu si přeji, abych se s vámi setkal, abych viděl svou neslavnou lásku, abych ji mohl popřít; ale pak mě jen rozum varuje, že mě to napraví pouze tím, že to zveřejním; kvůli velkému zločinu, že tě miluji, stačí jen přiznat to.
-Božská růže, že v jemné kultuře jste se svou voňavou jemností, fialovým magisteriem v kráse, zasněženým učením krásy; hrozba lidské architektury, příklad marné jemnosti, v jejímž bytí příroda spojila radostnou kolébku a smutný hrob.
-Jste vždy tak pošetilí, že při nerovných úrovních obviňujete jednoho z krutosti a druhého ze snadné viny. Jak by měl být zmírněn ten, kterého má vaše láska v úmyslu, když ten, který je nevděčný, uráží a ten, který je lehký naštvaný?
-Syn a matka, v těchto božích poutních soutěžích, nezůstávají dlužníky a oba zůstávají povinni. Pokud to proto pláče, plač Ježíši, gratuluji, že to, co utratí v rosě, bude později účtovat v nektaru.
-Tady nahoře si musíte zapsat den mé smrti, měsíc a rok. Prosím o lásku k Bohu a jeho nejčistší matce, aby mě mé milované sestry, řeholnice, které jsou a co se děje, svěřily Bohu, kterým jsem byl a jsem nejhorší, jaké kdy bylo..
-Dost přísností, můj dobrý, dost, už vás neutrácejte žádnou tyranskou žárlivostí, ani hnusná nedůvěra ve váš klidný kontrast s pošetilými stíny, s marnými náznaky: protože už v tekutém humoru jste viděli a dotkli se mého zlomeného srdce ve vašich rukou.
-A pokud si myslíte, že duše, která vás milovala, musí být vždy spojena s vaším koníčkem, varuji vás před vaší marnou spokojeností. Pokud ustoupila láska k nenávisti, stane se ten, kdo sestoupil z výšky do blaženosti blaženosti, ničím.
-Cítím tyranskou touhu po příležitosti, po které toužím, a když se na ni podívám zblízka, sám odsunu ruku pryč. Protože pokud se nabídne, po tolika nespavosti ji podezření vyruší nebo ho strach zmizí.
-Mám zmatenou duši rozdělenou na dvě části: jednu, otroka vášně a druhou měřenou rozumnost. Občanská válka, vypálená, postihuje hruď, důležitá chce porazit každou z nich a mezi tolika bohatstvím oba zemřou, ale ani jeden nevyhraje..
Zatím žádné komentáře