Raul Zurita (1950) je chilský spisovatel a básník, který je dnes považován za jednoho z nejvýznamnějších díky hlubokému obsahu své práce. Intelektuál byl akademicky vyškolen jako stavební inženýr, což ovlivnilo jeho práci z hlediska logiky.
Zuritovo literární dílo bylo charakterizováno použitím jednoduchého jazyka, ale zároveň konjugovaného s určitou syntaktickou dezorganizací. Na druhou stranu básník zachytil své vlastní osobní zkušenosti jako výraz celé chilské společnosti, konkrétně v dobách diktatury. V jeho poezii je bolest a nespokojenost.
Literární tvorba tohoto chilského básníka je rozsáhlá a překročila hranice. Mezi jeho nejdůležitější práce patří: Purgatorio, Anteparaíso; Literatura, jazyk a společnost, La vida nueva, INRI Y Válečné notebooky. Raúl Zurita byl oceněn několika cenami, mimo jiné za národní literaturu.
Rejstřík článků
Raúl Armando Zurita Canessa se narodil 10. ledna 1950 v Santiagu de Chile. Spisovatel pochází z kultivované italské rodiny nižší střední třídy. Jeho rodiče byli Raúl Armando Zurita Inostroza a Ana Canessa Pessolo.
Básník měl mladší sestru jménem Ana María. Zurita vyrostl bez přítomnosti svého otce, protože zemřel, když mu byly dva roky. Dětství tohoto chilského intelektuála bylo poznamenáno chudobou a bídou.
Navzdory panoramatu jeho nepřátelství z dětství spočívalo v neustálých čteních, které z něj dělala jeho babička z matčiny strany Josefina Božská komedie. Takto se stal Dante Alighieri jeho první inspirací pro tvorbu poezie..
Raúl zahájil první roky studia v roce 1955 na výukové instituci angličtiny. Zurita později dokončil studium na střední škole José Victorina Lastarria. V té době začal psát své první verše a účastnil se několika studentských pochodů. Později nastoupil na Technickou univerzitu Federico Santa María.
Zurita vstoupil do řad komunistické strany během svého výcviku jako stavební inženýr. Tehdejší student univerzity se navíc připojil k hladovce provedené v roce 1967 skupinou studentů ve prospěch rovné účasti všech členů univerzit..
Láska vstoupila do života Zurity, když mu bylo 21 let a ještě na vysoké škole. Mladý Raúl se oženil s vizuální umělkyní Miriam Martínez Holgerovou v roce 1971. Na základě vztahu se narodily tři děti: Iván, Sileba a Gaspar. Pár byl ženatý přibližně tři a půl roku..
Akce studentů Zurity ho po vojenském puči proti Salvadoru Allendeovi 11. září 1973 dostaly do vězení. Raúl utrpěl těžké bití a mučení. Jeho doba ve vězení trvala do začátku října téhož roku. Po propuštění se rozhodl nevrátit se na univerzitu v Santa María.
Raúl odcestoval do Santiaga v roce 1974 poté, co ukončil svůj vztah s Miriam Martínezovou. Tam nastoupil do sekce humanistických studií na chilské univerzitě. Kromě toho se podílel na umělecké organizaci s názvem Tentativa Artaud. V té době se spřátelil s Diamelou Eltit.
V té době zveřejnila Zurita v časopise „Zelené oblasti“ Rukopisy, text, který mu vynesl dobré přijetí od veřejnosti. Ta etapa v Santiagu byla poznamenána ekonomickou deprivací, a tak Raúl ukradl knihy, aby přežil, které prodal učitelům a svým studentským přátelům..
Když se v roce 1978 narodil jeho syn Felipe, život se na Zuritu znovu usmál, což byl výsledek milostného vztahu, který měl s Diamelou Eltit. O rok později měl spisovatel příležitost vydat své první dílo, Očistec. Tato sbírka básní vycházela z jeho zkušeností ve vězení a sociálních důsledků rodící se Pinochetovy diktatury.
Pozice Zurity proti vládě Auguste Pinocheta byla evidentní. Z tohoto důvodu se básník účastnil několika akcí pořádaných Společným uměleckým dílem (CADA) ve prospěch sociální a umělecké svobody. Například aktivity „Ay Sudamérica“ a „NO +“.
Raúl Zurita dokázal rozvíjet svou literární kariéru navzdory cenzuře a omezením diktátorského režimu. Tak se mu v osmdesátých letech podařilo vydat pět ze svých nejvýznamnějších děl. Tyto byly: Anteparaíso, Literatura, jazyk a společnost, Ráj je prázdný, Píseň o jeho zmizené lásce Y Láska Chile.
V té době se spisovatel vydal na výlet do Spojených států, kde nabídl řadu přednášek a konferencí na různých univerzitách. Mezi instituty, které navštívil, byly Harvard, Columbia a Stanford. Na druhou stranu měl básník uspokojení, když viděl anglický překlad svých básní Očistec Y Anteparaiso.
Na konci osmdesátých let Zurita přidal do své profesionální kariéry básníka několik úspěchů. Intelektuál uskutečnil literární turné po Evropě v roce 1986. V té době působil spisovatel jako hostující profesor na Kalifornské univerzitě. Na druhou stranu navázal milostný vztah s Amparo Mardones.
V té době Raúl představil dílo Láska Chile (1987). O rok později získal spisovatel jedno z nejdůležitějších ocenění své kariéry „Pablo Neruda“. Zároveň oslavoval pád vlády Augusta Pinocheta (1988).
Zuritina literární produkce a neustálé kulturní aktivity ho vedly k diplomacii. Spisovatel byl jmenován kulturním atašé své země v Itálii v roce 1990 vládou Patricia Aylwina. Během pěti let, které žil v evropském národě, se účastnil různých literárních festivalů a rozšířil svou poetickou tvorbu.
V té době jeho dílo Anteparaiso bylo přeloženo do němčiny. Kromě toho Zurita často navštěvovala univerzity v Evropě a cestovala do Afriky na pozvání tuniské univerzity. Básník vydal své dílo Nový život v roce 1994 (který začal psát v roce 1986).
Raúl Zurita se vrátil do své země v roce 1995 a byl okamžitě oceněn Městskou cenou za literaturu za rozvoj Nový život. O dva roky později podnikl básník literární návštěvu Japonska. Po svém návratu do své země se zapojil do kampaně Ricarda Lagose za prezidenta republiky..
Později spisovatel publikoval několik prací v letech 1999 až 2001, některé z nich byly Nejbělejší den Y Militantní básně. Pokud jde o jeho osobní život, spisovatel ukončil vztah, který měl s Amparo Mardones od roku 1986 na počátku 21. století..
Poslední roky života Raúla Zurity byly věnovány jeho literární kariéře a ve společnosti Pauliny Wendtové (jeho sentimentální partnerky od roku 2002). Mezi jeho poslední aktivity patří publikace Nové fikce, váš život zlomený, uvidíte Y Nový život, finální verze.
Naproti tomu literární výkon Zurity byl v letech 2015 až 2018 oceněn následujícími cenami: Mezinárodní cena za zásluhy Andrése Sabelly, Ibero-americká cena za poezii Pabla Nerudy, cena José Donoso, cena Asana Viswy Kavithy Puraskaram a cena Internazionale Alberto. Dubito.
V následujícím videu Zurita recituje svou báseň Zpívám jeho chybějící lásce:
Literární styl Raúla Zurity se vyznačoval neoavantgardou, to znamená, že se rozešel s estetickou strukturou, která v Chile v průběhu 20. století vládla. Spisovatel navíc použil jednoduchý a expresivní jazyk, kterým vyjádřil své vlastní zkušenosti, které se sbíhaly ve zkušenostech celé společnosti.
Podle předchozího odstavce byly pocity bolesti, beznaděje a nespokojenosti, které Raúl vyjádřil ve svých básních, pocity celého národa, který utrpěl hrůzy a útoky Pinochetovy diktatury. Na druhou stranu Zurita ve všech svých básních uplatnil logiku a změnu syntaktické struktury
- Očistec (1979).
- Anteparaiso (1982).
- Literatura, jazyk a společnost 1973-1983 (1983).
- Ráj je prázdný (1984).
- Zpívám jeho chybějící lásce (1985).
- Láska Chile (1987).
- Výběr básní (1990).
- Nový život (1994).
- Zpívám řekám, které se navzájem milují (1997).
- Nejbělejší den (1999). Autobiografický účet.
- O lásce, utrpení a novém tisíciletí (2000). Test.
- Militantní básně (2000).
- INRI (2000).
- Moje tvář je hvězdná obloha (2004).
- Básně (2004). Antologie.
- Váš život se rozpadá (2005).
- Moji přátelé věří (2005).
- Mrtvé básně (2006). eseje.
- Mrtvé země (2006).
- LVN. Země tabulek (2006).
- Milostné básně (2007).
- Města vody (2007).
- Im memoriam (2008).
- Pět fragmentů (2008).
- Válečné notebooky (2009).
- Básně 1979-2008 (2009). Antologie.
- Sny pro Kurosawu (2010).
- Zurita (2011).
- Nové fikce (2013). Příběhy.
- Váš život se láme (2015). Osobní antologie.
- Uvidíte (2017). Antologie.
- Nový život, finální verze (2018).
- Pouště lásky (2011). V doprovodu kapely Gonzalo a Los Asidores.
"Ve smutku na pastvinách Chile."
Tvoje matka by si nikdy neodpustila
skrz ty prokleté louky
Ve smutku dokonce na popraskaných pastvinách popraskal vítr
strašidelné rozložené pláně vysychají jako listy
vzduch odejde
i. Jako ostružiny hořela i matka na chilských pastvinách
ii Na spálených pastvinách samotné Chile sušilo roztrhané
hoří matce
iii. Žlutá stejné nebe hořelo nad umírajícími údolími
jako tyčinky ostružin, dokud matka nevyschne “.
„Peru, Uruguay a vlast
mé lásky a pryč.
Pak byl Pacifik viděn otevírat se v Andách
točil se mezi těmi stěnami vody a byl
jako boudy plné křížů tamojších hor
kde leží země a jejich kousky se hromadí
střed mořského krustového průchodu stoupal.
… Kde se lidská obloha láme dotýká
roztrhané maso se stále chvělo
křičel, že i pláč prosí a je
cementu jihoamerické nebe.
Když oceánská propast ukázala svislici
Andy se protínaly s horizontálou pláží a
kříž mrtvé lásky rozzářil naše mrtvé tváře
v hlubinách vod. Mrtvá láska rozsvítila
dno popraskaných vod a byly to strupy a krev
naše pozůstatky se dívají na vlast těchto neštěstí “.
Registrace 16
„Kdybys jen věděl, jak pláču, a ne
Mohu se probudit, jak vtipné byste mě viděli, kdyby
byl bys jako já před mými řekami
země pro tebe pláče. Řekli mi to a není
pravda, jen já jsem tě viděl, viděl jsem tvou tvář
barva trysky a nebe, ale ne.
Chlapci vytáhli bílé vlajky
v táboře, ale stejně nás porazili.
Jste mezi zbitými, uplakanými,
mrtví? Jsi tam také můj bože?
spící hlavou dolů?
Neexistuje žádné odpuštění pro tuto novou zemi, já
říkají a nic, co děláme, se nezmění
jaké štěstí budeme mít, ale brečím a ne
Probudím se a můj Bůh odejde jako loď “.
"To nebyly chilské destinace."
křičeli vzdalováním celé pláže
dělal mu v očích čistou ránu
Nebyly to ty pláže, které našli, ale spíše vyklízení cyklu
před jejich očima bílé, jako by to nebylo jejich v celém chilském zrcadlení
otevřené vředy, které se umyly ... ".
- „Poezie potřebuje jistý radikalismus a vášeň, díky které se během doby, kdy bude trvat, nevypořádáš. Nevím, jestli to, co dělám, je dobré, špatné nebo průměrné, ale nedokážu se přinutit dělat to, co byste očekávali od muže v 65 letech: obout si pantofle? “.
- "Země, která se vymanila z diktatury, je docela odporná." Můžete pochopit, že chcete zapomenout, ale objevila se arogantní, nepodporná a vulgární země “.
- "Umění má povolání do extrému." Musíte být schopni dotknout se nejtemnějších oblastí “.
- „Báseň nemůže konkurovat sloganu Nike, ale je to světlo, které vrací význam“.
- „Žijeme agónii jazyka“.
- „Moje básně se mnou roztříštily jako pěna o kameny“.
- „Poezie je vytvářena mořem řeči lidských bytostí“.
- „Celá báseň, každá poezie, jsou malé ostrovy v nekonečném oceánu vesmíru“.
- „Pokud poezie zmizí, lidstvo podlehne jako před neutronovou bombou“.
- „Útesy jsou jako obraz toho, co člověk uvidí na své cestě po Zemi“.
Zatím žádné komentáře