Nechám tě nejlepší pouliční fráze (CJS), argentinská rocková skupina založená v roce 1995 a tvořená Patriciem Santosem Fontanetem, Christiánem „Diosem“ Torrejónem, Eduardem Vázquezem, Elio Delgadem, Maximilianem Djerfym a Juanchem Carboneem.
Mezi jeho písně patří A new cold night, Rocanroles sin destination, Prohibido, Creo, So perfect that it scares, Impossible, Callejero de Boedo, It would be a shame, Sign them, Playing, If I get unavený, The uzel, mezi ostatními.
-Když jsou všechny smysly rozbité S písní, s rokenrolem. Byl to on, kdo mi celou dobu hrál v mysli, jako právník a navždy propuštěn. -Ulice, Rocanroles bez cíle.
-Vaše horečka vždy stoupá, protože nevidíte dveře, salsu těch, kteří mají málo, ale stejně tančí. -Ulice, hraní.
-A celý karneval, křik, který pošlapal, bratrskou ruku, kterou vám Bůh dal, jaká neshoda! Pokud je i Bůh daleko, pláčeš uvnitř, všechno je příběh, všechno je odporné. -Ulice, zklamání.
-Slepý, hluchý a se šedou krví vždy žádám Měsíc, aby vstal a chodil nevinnější. Vždy žádám vaše oči, aby promluvily, slyšely, že nelžou, a aby se vznášely blízko Země. -Ulice, žízeň.
-Uzel se špatně utáhne a blokuje ideál. Všechny sny unikají s výkřikem. Na jaké nebe se musíte dívat? Kde je pravda? Kdy se ze smrti stane lidstvo? -Ulice, uzel.
-To je váha, kterou bude mít moje duše. Když si mě někde ďábel rezervuje? Ne. A moje problémy, už to nebudou problémy. -Ulice, to všechno.
-Dnes jsem sem přišel. Abych zakryl svou naivitu trochu víc než solí, chci zůstat. Dotýkat se, mazlit se, chtít víc než nic jiného. -Ulice, jiná.
-Den co den jsem se snášel s tím, co musím dělat, položil jsem duši do kouta. Zjistil jsem, že život je něco jiného, bez něj moje radost unikla. -Ulice, den za dnem.
-Černá je v mém slepém osudu velmi bílá, zvracím tisíc frází a ne píseň. Budu se držet smrti, pouze pokud je to nejlepší pasáž. -Ulice, umírající.
-Bylo to tak, že toho šotka ze stromu jsme museli vraždit, zabíjet a řezat a řezat. Jeho nůž už vykuchal dva skřety, ale v těchto příbězích nemůže nikdo nikdy oslavovat. -Ulice, The Tree Elf.
-Může být moje peklo mnohem věrnější než vaše nebe? Může být hořký okamžik tak sladkou útěchou? Může být ticho mnohem těžší než beton? -Ulice, kán.
-Jeden hledá na obloze nová zrcadla, sklo křehké jako můj osud, sklo tvrdé jako tato silnice. Jako tato cesta. -Ulice, Cristale.
-Bez tvého hlasu padnu, nebudu se moci znovu vzrušit, protože oheň, který spojuje naše duše, zemře, když přestanu vidět. A když jednoho dne ten oheň zhasne, v hrudi ti zůstane vzpomínka na to, že jsi cítil teplo. -Ulice, iluze.
-Poslouchám sebe a následuji, protože mnoho z toho, co je zakázáno, mě nutí žít. Neprenasleduji se, protože spousta zakázaných věcí mě dělá šťastnou. Potlačený, když jste v zajetí, vám brání v odchodu. -Ulice, Zakázáno.
-Ticho na venkově a hluk města nestačí na to, abyste našli vše, co potřebujete. Existuje mnoho omezení. A existují další mnohem horší v hloubce vaší pravdy. -Ulice, limity.
-Mraky nejsou bavlna a deprese kletby. Rozptyluje vás, kroutí, vezme a sní. Ublíží vám a neodpustí a někde vám ukradne tvář, úsměv, naději, víru v lidi. -Ulice, nová chladná noc v sousedství.
-Králové a Santa Claus neexistují a lidem pomáhají jen lidé. Není více klamných než klamných, kteří stále čekají, až ho bude ovládat jeho ruka. -Ulice, fantazie a realita.
-Callejeros bude hrát milongu, která vás sem přivedla. V tichu budete plakat, není kam utéct. San Lorenzo bude hrát a vy nebudete moci být, v tichu budete plakat, není místa, kam byste mohli uniknout. -Ulice, Boedo Street.
-Jsem tak daleko a snažím se zapomenout Pití vína a kouření přímo u moře. Na tuto velkou nemoc neexistuje lék. -Ulice, snaží se zapomenout.
-Ale dnes jsem stejný. Totéž, jako jsem to udělal včera, s ohledem na to, že jsem menší částí. Z toho všeho, co mě neuzavírá a co mě špatně zablokuje. -Ulice, menší část.
-Tam jsem si uvědomil, že vždy může existovat něco lepšího. Bylo to tak, že jsem ověřil, že úzkost je bratrancem zpustošení. -Ulice, něco horšího, něco lepšího.
-Chladnou, ale obejatou nerezovou modlitbou, i když bez školy a bez zubů, je dnes opustili. Bojujte bez zkratek s neviditelnými, mávejte neodolatelnými rockery. - Callejeros, The Invisibles.
-Krystaly a dýky jsou znamení, jsou to cesty, které možná bude nutné projít. Když všechno přejde, když život ztichne a smrt hraje hru převleků. -Pouliční značky.
-Cesta, první krok, cíl. Jděte nahoru, jděte dolů nebo reagujte: hledejte východy. Dokázat zamknout svobodu a získat z ní trochu pravdy. A ukrást mu trochu pravdy. -Ulice, tři.
-Dnes vyplňuji pouze řádky, dnes vás štěstí nežádá o odpuštění. Dnes jsou kroky obrovské, dnes jsou písničky v rohu. Dnes je vše na pochybách a smrt vás zdraví a paměť na vás nedívá a je zapomenuta. -Ulice, dnes.
-Protože vaše sny jako vítr se vracejí z vašeho města a dávají to, co cítím někde ve vaší věčnosti. Hvězdy na jihu vybledly, vy jste šli nahoru a svítilo jen vaše světlo. -Ulice, obrácená k řece.
-Práce bude propastí, pokud hrajete něčí hru, jakoukoli idiotskou hru. Kdo nebyl snadným terčem toho, aby byl nevinný a věřil v lidi? Zoufalství, beznaděj, už se k tobě nic nedostane a navíc tě přiměly k pádu za jejich triky. -Ulice, tlak.
-Vládu nakonec bude vlastnit žena. A bez kouření nebude žádné kouření. A podle zákona nebudou žádní soudci. -Ulice, nemožné.
-Nechci už žádné podvádění, už nechci ublížit. Chci cestovat hledat nějakou lásku. Chci vědět, jestli mám nějakou hodnotu. -Ulice, poškození,
-Jsem brutální, hráč a sukničkář, jsem horší než nejhorší a nepopírám to. Jsem brutální, hráč a sukničkář, můj jediný problém je moje práce, která mě nenechává na pokoji. -Ulice, hraní
-To rčení potrat zní legálně a že to není smrtelný hřích, že můj lid nezaspí, že mě už neoklame nebo si se mnou nebude hrát. -Ulice, nemožné.
-Ne milion prohlídek vám dá bolest, kterou jste zanechali, že jste nemohli jednat. Vím, že jednoho dne budeš tím, kdo řekne přestaň. -Ulice, čas být.
-Máte-li svědomí zprostředkující bezvědomí, váš ďábel strážný nezklamal. Hrajte dál, s dehtem z nějaké uličky a pozorně se dívejte na podlahu, abyste se při této příležitosti zachránili. -Ulice, opilá hůl.
-A uprostřed tě nemůžu najít, ponořím se do města. 9. července jdu se strachem, že už tě nikdy neuvidím. -Ulice, 9. července.
-Neexistuje čas ani prostor, neexistuje svět, víra, víra, protože to, co začíná, končí na konci. Bohatstvím této cesty je změna této reality, protože když zemřu, je to bojovat, a ne se dívat. -Ulice, uzel.
-A jdu na procházku, letím ve svém zmatku, bědím jako šílenec ve svém divadle nespokojenosti. Proto lžu, proto trpím. -Ulice, divadlo.
-Kdo může odmítnout prohrát, pokud dnes prohrávám s vašimi nohama, můj verš se vznáší v písni, která už není pro nás oba napsána. -Ulice, rozbití zrcátek.
-Vaše tělo je pro mě ideálním místem k tomu, abych věděl, co chci dělat. Jako noci magie, jako noci soli. Pravdy jsou neskutečné jako realita. Ten poklad s majitelem je dnes můj pád. -Ulice, perfektní místo.
-Přistoupil jsem k odpuštění a šel jsem čelit svému vlastnímu hlasu. Sledovat stopy lepšího boha. Cestování bez času do nejhlubšího spánku. Od světa k představivosti se svět otočí a ve snu se čas a rozum zastaví. -Ulice, sen.
-Klíč k jinému ráji byl ztracen. Vězni rozumu mohli uniknout. Andělé, které nikdo nechtěl, se stali démony. Polibky, které nikdo neprodal, byly rozdány. -Ulice, vím, že nevím.
-Aniž by si to uvědomoval, toto šílenství mě už zahrnuje. Ten, díky kterému vidím všechno jinak, ten, který mě nutí hledat cesty. -Ulice, klíč.
-Je tak dokonalá, že děsí, protože štěstí nikdy není fér. Vědět, jak si vybrat, co stojí víc. Ne, ne jen jakýkoli doplněk bez odečtení. -Ulice, tak dokonalá, že to děsí.
-Kdysi dávno jsem slyšel hlasy a ani slovo a mé otlučené oči se uchýlily k nicotě. A unavuje je vidět spoustu tváří a ne pohled, novou chladnou noc v sousedství. Callejeros, nová chladná noc v sousedství.
-Vy jste ten, kdo uniká z lvích čelistí, ten, který vás nutí chodit a dívat se zpět zalitý potem. Hledáte magii a už běžíte proti času, mořské panny vás už pronásledují, zvíře je těžší než vy. -Ulice, Milonga del Rocanroll.
-Věřím v život, v noc, ve tvou duši a nevěřím ve všechno ostatní. Věřím ve tvou hvězdu, v tu, kterou hledám, v můj nejlepší sen, abych mohl bojovat. -Ulice, myslím.
-A právě tam se zášťou potopili celou harpunu. Hořká neshoda, protože vidíte, že je to naopak. Věřil jsi v poctivost a morálku, jak hloupé! -Ulice, Disencounter.
-Pokud mě unavilo čekání, bylo to proto, že čas nezhojil ránu. Pokud mě unavilo zapomínání, bylo to proto, že zapomenutí je sebevražedná pilulka. Pokud mě omrzelo odpouštění, bylo to proto, že když to bolí, nikdy, nikdy, nikdy nezapomenuto. -Ulice, kdybych se unavil.
-Byla by škoda, kdybys mě jednoho dne nechal mrtvého a zmrazil ti žíly a nechal mi ránu do obličeje a výlet do bolesti odsouzení. -Ulice, to by byla škoda.
-Vzhledem k tomu, že zapomínám, nezbyly mi žádné vynálezy, vím, že mi to bude trvat dlouho, ale pro zbytek se chci vrátit. Pokud krutý osud nenechá víc, nerezignuji na to, abych zemřel stejně. Pokud věřím, že se všechno může změnit, jak na tebe nemohu čekat? -Ulice, hraní.
-Existuje tolik slávy, tolik vítězství podvodníků, v našich tvářích jak pošetilých, v jejich porážce špehování, skrz avantgardní kukátko. -Ulice, hraní.
-Další velkou pochybností je nahý v noci, který mě nakonec najde. Opět bez míru a uprostřed vás nemohu najít, ponořuji se do města. -Ulice, 9. července.
-Tolik hyen se hlasitě směje a zakořenilo naše velké štěstí. Tolik podvádění, tolik špatného zásahu. Tolik obav, žádná šance. -Ulice, čas být.
-Obviňují mě, že jsem rebel, agitátor a revolucionář, že nemyslím totéž a říkám to jako ti, kteří denně zneužívají můj lid. Voda padá z nebe, jen moře smutku. Toto ticho plné skutečné pustiny se stává věčným. -Ulice, Rebel, míchadlo a revoluční.
-Muset dál chodit, krmit se, aniž byste ji utekli zkontrolovat. Stále se točí a dávají a nikdy nevytahují prsteny, chladné, ale objímané. Nerezová modlitba, i když bez školy a bez zubů, je dnes opustili. -Ulice, doufám, že jim to bude trvat.
-Existují hadi, kteří se uzdravují, existují fráze, které vás zabijí, a existuje síť toho, co zbylo. Ale na vrcholu nejvyššího stromu uděláme hnízda a budeme hledat lepší vítr. Ten, který nám dává zpět náš hlas. A budou hvězdy jako stopy osudu. -Ulice, další lepší vítr.
-Nepokoj těch, kteří trpí výbuchem sopky. Terorismus toho, kdo oběsí toho, kdo nedává více, je děsivý. Dole křičí pekelné noci, nemocný skřet jen nemocnější. -Ulice, žádná trpělivost.
-Pokud vše poroste, dobré a špatné porostou ruku v ruce a v tomto ohni písní a duší spálíme. Je to tak, že lidé, kteří pro nás vytvářejí sny, nebudou věřit tomu, co dělám, protože tento sen je důvodem, proč můj život může pokračovat ve snění. -Ulice, písně a duše.
Rockové písňové fráze.
Zatím žádné komentáře