Nechám tě nejlepší fráze od Andrése Calamara (1961), argentinský zpěvák, skladatel a hudební producent. Mezi jeho písně patří mimo jiné Flaca, When I met you, Something with you, Loco, La parte de ahead..
Také by vás mohly zajímat tyto fráze o hudbě nebo fráze o tanci.
-Hubený, nestrkávej mi dýky do zad, tak hluboké, neubližují mi, neubližují mi. Daleko, ve středu Země, kořeny lásky zůstanou tam, kde byly. -Skinny.
-Kvůli opožděnému snu nás unavuje bojovat. Příliš mnoho trička a méně a méně driblování, úsměv stojí víc. -Clonazepán a cirkus.
-Nevím proč, představoval jsem si, že jsme jednotní, cítil jsem se lépe. Ale tady jsem v životě tak sám, raději jdu. - Nedůvěřuji.
-Kolik zklamání na hlavu jsem tisíckrát přísahal, že už nebudu trvat na tom. Ale pokud mě pohled bolí kolem, jeho ústa ohně znovu chci políbit. -Hlavou.
-Myslím, že nikdo neodejde úplně, doufám, že je místo, kde chlapci poslouchají moje písničky, i když je neslyším komentovat. - Chlapi.
-S tebou jsem se naučil vidět světlo na druhé straně měsíce. U vás jsem se dozvěděl, že vaše přítomnost to pro nic nezměnila. -Učil jsem se s tebou.
-Pokud mě už nikdy neuvidí, protože stejně jako všichni ostatní, na které zapomenu, ve vás vždy něco zůstane, něco, co jsem vám jednou nechal. -Navždy Tvůj.
-V noci, kdy mě miluješ, z modré oblohy nás budou žárlivé hvězdy sledovat, jak procházíme. - V den, kdy mě miluješ.
-Líbí se mi to tak moc, že to miluji, že se chci šílenstvím odzbrojit v švihu pasu a veslovat na zádech a ztroskotat na tobě. -Jsem tvůj.
-Lorenu mám v žilách kvůli krvi, kterou do mě dostala. Je to jako každá droga, je to nutnost, je to láska. -Loreno.
-Musím ti říct, že umírám, abych s tebou něco měl. Je to tím, že jste si neuvědomili, kolik mě stojí být vaším přítelem. -Něco s tebou.
-Ale neodvážili jste se, fascinuje vás mít problém. Věřili jste tváři svého dítěte. Můžete být královnou a nesedíte si. -Nebankovali jste.
-Nezapomeňte mu říct, že když jednoho dne projdete dveřmi Loreninho domu, že jsem stále naživu a nikdy jsem si to nezapomněl vzpomenout. -Loreno.
-Mám čtyři karafiáty, z každého důvodu jednu. Schůzka, tvůj pohled. Moje tajemství, naše zapomnění. Hraji si s ohněm. -Hrajte si s ohněm.
-Jdu ven a dýchám, protože v baru se nic dobrého nestane. Malajská apokalypsa, na vteřinu to není konec světa. -Apocalypse v Malasañě.
-Necítím se dobře. Dnes jsem ztratil víru. Štěstí hraje s neoznačenými kartami. Nelze to změnit. -Neoznačené karty.
-Když jsem vás potkal, chodili jste s jedním z mála přátel, které jsem měl. Byl jsi nejlepší v jeho životě, ale byl jsi nejlepší v mém. -Když jsem tě potkal.
-Můžu se chlubit málo, protože všechno, čeho se dotknu, se láme. Půjčil jsem ti šílené srdce, které se ohýba ve větru a láme se. -Všechno ostatní.
-Nejsou to nepřítomné ženy. Nejsou to nože v zubech. Nejsou to Masopustní úterý v Brazílii. -Brazilský karneval.
-Co jiného bych rád strávil celý svůj život jako student v jarní den. Vždy cestujete na prémiovém sedadle, veliteli vašeho dřevěného voru. -Přední část.
-Myslíte si, že jste dokonalá čarodějnice, a stane se, že jste pod vlivem alkoholu. A že říkáš, že už nic nebereš, ale řeknou mi tam: „Ano, ano. Ano, ano “a říkají, říkají ... -Jed na kůži.
-Neříkej mi, že je příliš brzy, tady ve Španělsku je 7 odpoledne. Není divu, že jsi takový a znovu se mi směj. Nelituj mě, protože jsem skutečný a může mi ublížit. -Třetina snů.
-Jaká velká chyba vás znovu vidět, rozbít mé srdce na kusy. Po návratu je tisíc duchů. Dělat si ze mě legraci, hodiny toho mrtvého včera. -Jako dva cizinci.
-Ale pokud teď máš jen polovinu velké lásky, kterou k tobě stále mám. Můžete přísahat, že tomu, kdo vás miluje, žehnám. Chci, abys byl šťastný, i když to není se mnou. -I když to není se mnou.
-Úzkost, pocit opuštěnosti, myšlenka, že mu někdo jiný po jeho boku brzy, brzy promluví o lásce. Bratře, nechci se sklonit, zeptat se tě nebo plakat. -Nostalgie.
-Pouze Bůh je svědkem toho, jak moc jsem tě miloval. Rád bych spal, ale nemůžu, nemůžu přestat myslet. Včera jsi tu byl se mnou, dnes tě nechci najít vyzvednout si věci. -Nevím, co říct.
-Pane Bankere, vraťte mi peníze, prozatím je to vše, co chci. Už mě unavují ty, které pocházejí od přátel, a chtějí mi jen zaplnit díru. -Vysoká špína.
-Kolikrát jsem si myslel, že se vrátím a řeknu, že se na mé lásce nic nezměnilo, ale moje ticho bylo větší. A v dálce umírám den za dnem, aniž bys to věděl. -Vzdálenost.
-Byl to způsob chůze, jen to sledovalo, jak jdeš. To se dostává do potíží, hrát fér není pro mě. Nikdo odtud živý nevypadne. -Žádný se odtud nedostane živý.
-Mám všechny pošetilosti a můžu se mýlit, ale nemýlil jsem se s tebou. Mám otevřený minibar a mé srdce zavřené a bije jen a bije jen pro nás oba. -5 dalších minut (minibar).
-Pokud se ukáže, že je, pokud pochopíte, co se mi dnes večer děje, nevrátí se. A bolest ve mně začala růst, mince padla na stranu samoty a bolesti. -Dokonalé zločiny.
-Nezajímají mě všechny vaše problémy. Nenuť mě, abych tě znovu opustil. Není to pro mě snadný nápoj. Tanec na krev ostatních - Netlačte na mě.
-Vždy jsem sledoval stejný směr, ten obtížný, ten, který používá lososa. Omlouvám se, že jsem dosáhl úplné prázdnoty, pustím vaši ruku. -Losos.
-V paláci květin byly květiny všech barev, bylo to v Basavilbaso, už jsem tam dlouho nebyl. - Palác květin.
-Řekla „jdi dobře“ a já „hodně štěstí a uvidíme se později“ a já ji už nikdy neuvidím, nebo to možná někdy bude. - Hodně štěstí a uvidíme se později.
-Chci z mapy vybrat místo bez jména, kam bych měl jít. Bude to místo, kde žijete, co zbylo k životu. Proto při každé cestě, kterou si přinesu ztracené zavazadlo, jsem se rozhodl nikdy nezapomenout, nikdy nezapomenout. -Kde vládne námořník.
-Jak zelené bylo moje údolí, když v mém pokoji byl vždy porcelán. Postel samozřejmě nikdy není prázdná, ale není to stejné. Nikdy to není stejné. -Nikdy to samé.
-To je to, co se mi líbí na svobodě jako svobodný pták, hledat kost, kterou člověk nikdy nenajde. To, které nikdy nenajde. Kost, kterou člověk nikdy nenajde. -Skutečná svoboda.
-Miluji tě, nevím, jestli jsem vzhůru, nebo jestli mám otevřené oči. Vím, že tě miluji a že na mě čeká další letiště. Miluji tě, vzal jsi svíčku a nechal jsi mi pohřeb. Nejprve tě miluji stejně. -Miluji tě stejně.
-Lednový vánek přišel na břeh. V noci času byly jeho hodiny splněny. A za úsvitu kámen zpíval a rozdělil broskev, která spadla do řeky. A krvácející broskev je již pod vodou. - Krvácející broskev.
-Vzpomínám si, že už dávno byla tato část ztracena, aniž by zaklepala na dveře. Ze zapomenutého času přišla vlhká vzpomínka na deštivé odpoledne, na vaše zamotané vlasy. -Nezapomenout.
-Čekání a čekání, protože život hraje a já chci hrát dál, řekl jsem svému srdci. Nevědomý, ale bez trestu, nedopusťte se trestného činu, člověče, pokud si nebudete odpykávat trest. -Holubice.
-A v souboji poražených jsem ztratil svazek iluzí. Ti z nás, kteří v noci nemohou spát ... protože mám zaťaté zuby. Zaťaté zuby.
-Příští noc jsem na tebe čekal v dešti dvě hodiny, tisíc hodin jako pes. A když jste dorazili, podívali jste se na mě a řekli: „blázen, jsi mokrý, už tě nemiluji.“ -Tisíc hodin.
-Dnes, když tě nebudu mít, to pro mě bude zkáza, když se rozhodneš, už tu možná nebudu. Zůstáváte, ano, zůstáváte se mnou, jsem do vás blázen! -Blázen do tebe.
-Všechno, co říkáš, skončilo. Světla vždy rozsvítí duši. A když se ve městě ztratím, už víš, jak tomu rozumět. -Šaty a láska.
-Přišel mě hledat anděl. Každopádně ho možná nechci následovat. Lidé mi říkají, abych tak přestal myslet, ale přesto na tebe počkám, někde na tebe počkám. -Někde najdu.
-Bude nutné vidět, jestli zareaguje kronika Verónica, napůl Verónica, má velmi malé zlo, ale už ho unavuje čekání ... -Media Verónica.
-Pokud už v noci nemohu spát, jsou to tvoje polibky, na které nikdy nezapomenu. Když jsem se na tebe podíval, ztratil jsem naději, že tě dokážu znovu zamilovat. Vteřina, která změnila můj život, okamžik, na který nikdy nezapomenu. -Pro pohled na tebe.
-Říkají, že máte na pokožce jed. A je to tak, že jste vyrobeni z tenkého plastu. Říkají, že máte božský dotek. A kdokoli se vás dotkne, zůstane s ním. -Jed na kůži.
-A zemři s tebou, pokud se zabiješ, a zabij mě s tebou, pokud zemřeš. Protože láska, když nezemře, zabíjí, protože lásky, které zabíjejí, nikdy nezemřou. -S tebou.
-V hrudi mám jediný pocit, jako bych spolkl pytel cementu. -Kdo pražil máslo?
-Ten soukromý voják je zamilovaný, kasárna s ním nezacházeli dobře. A zapomněl na srdce, s tvým jménem vytetovaným na kůži, zapomněl jsem na ostatní. - Zapomněl jsem na ostatní.
-Když jsme se naposledy setkali, byli jsme bratranci, příště bychom mohli být cizinci. Jak roky plynou, může se z něj stát starý cizinec, přítel zapomnění. -Přítel zapomnění.
-Zdá se, že můj pomalý pohyb již ztratil počet a není šťastný, moje vúdú panenka se ztratila v bouři a v srdci mi uvízlo tisíc kolíků na prodej, že si ji nikdo nepřijde koupit. -Srdce na prodej.
-Když jsem byl dítě a znal jsem aztécký stadion, byl jsem tvrdý, drtilo mě to, abych viděl obra. Když jsem vyrostl, stalo se mi znovu to samé, ale bylo to těžké už dávno předtím. -Aztec stadion.
-O čem mluvíme, když mluvíme o lásce? Řekl Romeo Julii na balkóně. Zní to špatně a bez ohledu na důvod nemůžete žít z lásky. -Nemůžeš žít z lásky.
-Je to čas, který mě nechal zničeného, při pohledu na tebe jsem se znovu nezamiloval. A měsíc byl náš společník, ráno se dostalo také k nám. Plachtili na dřevěném voru, otroci šíleného srdce. -Pro pohled na tebe.
-Ti, kteří ji ztratili, ji znají, ti, kteří ji viděli zblízka a odcházejí daleko, a ti, kteří ji znovu našli, ji znají, vězni, svobodu. -Svoboda.
-Nechtěl jsem ti ublížit, jen jsem ti řekl, že ne, nebudeš zvyklý se cítit odmítnut, ok promiň, bylo to náhodou. - Omlouvám se, bylo to náhodné.
-Kaluž zapomnění, zrcadlo vzpomínek, které sklouzly, kostek ledu, které nechladí, skály a mládí. -Rock a mládež.
-Jsem šílenec, který si uvědomil, že čas je velmi krátký. -Šílený.
-Děkuji nebi za to, co se mi stalo. Kdo by si představoval, že se chystám reformovat, že se ze zadáka, který žil bez obav, stane bohatá osada. -Johnny B. Goode.
-A i když jsem se nechtěl vrátit, vždy se člověk vrátí k první lásce, tiché ulici, která v ozvěně řekla: tvůj je můj život, tvá je má láska, pod výsměšným pohledem hvězd, které mě dnes s lhostejností vidí . -Vrátit se.
-Sbohem, přátelé, sbohem, nechte mě na pokoji, někdo určitě sdílí poslední drink. Sbohem, přátelé, sbohem, sluha se s vámi loučí. -Bej, příteli, ahoj.
-Došla mi síla v levé ruce, nechám na tobě svět sám, jako bílý kůň pustil jsem otěže, pustil jsem i tebe a ty mě teď opouštíš. -Pustil jsem vás z vodítka.
-Pálí mě to, pálí mě to, je příliš pozdě na uzdravení, pálí mě to, pálí mě to, krev jsem nechal v písku, pálí mě to, pálí mě to! Schovávám se jako oheň na hladině moře, jako horký pouštní vítr. -Hoří to.
-Je tak formální, že ti to nikdy neodpustí. Raději o tom nemluvme, pojďme k jinému tématu. -Přejdeme k jinému tématu.
-Abych tě viděl tančit, jdu do klubu, zatímco si kousnu citron ginu a tonikum použitého na tvém boku. Všechno dobré, protože budu jíst jako král ve vaší agentuře ojetých vozidel, mezi kolegy. -Můj gin a tonikum.
-A neexistují žádné osudy, dokonce ani božské, kovy vycházejí z melodie, bez začátku nebo konce. -Božský.
-Elvis je naživu a věčně spí ve skleněné toaletě. Elvis je naživu, píše se mnou dopisy, když začne zapadat slunce. -Elvis je naživu.
-Vezměte si tuto láhev se mnou, při posledním pití mě políbíte. Doufáme, že tu nebudou žádní svědci, jen pro případ, že byste byli v rozpacích. -V posledním pití.
Zatím žádné komentáře