A priori se může zdát, že odpověď na tuto otázku je velmi jednoduchá. Všichni bychom řekli hodně studovat je lepší než trochu studovat. To není samozřejmost. Z mé osobní zkušenosti jako studenta jsem však narazil na situace, kdy tato základní premisa nebyla naplněna..
Někdy mě tvrdé studium dostalo do potíží. Jindy mi studium malého přineslo výhody. Dnes se s vámi chci podělit o tuto zkušenost.
Všichni známe výhody studovat tvrdě (absolvování) a nevýhody studovat málo (selhávat). Přemýšleli jste ale někdy o tom, jaké jsou nevýhody studování tvrdě a výhody studování málo??
Někdy jsem byl na zkoušku tak připraven, že jsem začal o všem pochybovat. To se mi stává hlavně v zkoušky s výběrem odpovědí.
Když mám předmět velmi dobře připravený, některé otázky jsou tak jednoduché, že si myslím, že jsou složité. Začal jsem tedy pochybovat a hledat tři stopy kočky. Dotyčná otázka nemusí být jednoduchá, pokud jste předmětu věnovali normální čas na studium.
Když však zůstanete autentičtí studiové bití a ty koncepty prohlédneš nespočetněkrát, máš věci tak jasné, že ti nevejde do hlavy, že se tě ptají na něco tak jednoduchého. Myslíte si, že otázka je složitá.
Zřídka se mi stala situace, že jsem složil zkoušku z velmi dobře prostudovaného předmětu. Ne vždy mám tolik času na studium. Stává se mi nejčastěji konkrétní témata subjektu lépe připraveného než ostatní. Buď proto, že se mi líbí lépe, nebo jednoduše proto, že jsou jednodušší. Otázky týkající se těchto témat mě váhají při zkoušce.
Abych vyřešil tento konflikt ohledně obtížnosti otázky přede mnou, udělám něco cvičení empatie. Snažím se vrhnout do kůže „imaginárního mě“, který studoval méně, a přemýšlím, co by si ta alternativní verze mě (s méně hodinami studia) myslela na otázku. To se může zdát trochu jednoduché, ale většinou to funguje.
Určitě je to ta část, na kterou se těšíte nejvíce. Jak je možné, že existuje malá výhoda malého studia? Sám jsem donedávna o této možnosti pochyboval. Loni v lednu se mi ale při zkoušce něco stalo změnit svůj názor.
Dostal jsem vás do situace. Zkoušky z ledna 2013. Mám 3 zkoušky za 2 dny. V pondělí ano Psychobiologie odpoledne. V úterý mám dvě zkoušky za sebou, které jsou Psychologické hodnocení Y Vývoj II.
Během studia předchozích týdnů jsem se zaměřil na psychobiologii a psychologické hodnocení, přičemž jsem stranou stranou Development II. Mám jen čas přečíst si knihu Development II jednou a týden předtím, než jsem o tomto tématu sotva něco prozkoumal. Rozhodl jsem se pro zkoušku, protože se shoduje s datem psychologického hodnocení. Jelikož jsem odpoledne na univerzitě, neztrácím nic tím, že se představím.
Skutečnost, že jsem se na tuto zkoušku málo učila, a pocit, že nemám co ztratit, mě přiměla reagovat 29 otázek z 30. Jednu otázku jsem nechal prázdnou. Kdybych zkoušku složil dobře připravený, neodvážil bych se odpovědět na více než 22 nebo 23 otázek. Zkusil bych to zabezpečit odpovědi.
Kromě počtu zodpovězených otázek mě opravdu překvapilo složit zkoušku. Nebyl jsem si 100% jistý, že by některá z těchto 29 zodpovězených otázek A přesto se zdá, že část mého podvědomí věděla odpověď. Kdyby mi bylo řečeno, že mohu na otázky, které jsem znal, odpovědět s naprostou jistotou, nemohl bych odpovědět na více než 2 nebo 3.
Neříkám, že jsem odpověděl náhodně. Ne o moc méně. Jen jsem rychle odpověděl na první věc, která mě napadla, aniž bych se zastavil odrážet protože jsem ve své hlavě opravdu neměl dostatek znalostí k přemýšlení. Nepamatuji si to dobře, ale myslím, že jsem byl prvním člověkem, který zkoušku dokončil, a obrátil jsem ji v přesvědčení, že jsem selhal. Ani jsem znovu neprošel odpověďmi, protože by to bylo k ničemu.
Více než jeden řekne, „Podívej se na toho pitomce, který nám říká, že si knihu přečetl jednou a přesto složil zkoušku.“. Pravda je, že stále nechápu, co se stalo odpoledne. Věřím, že někdy vstřebáváme znalosti, které nemůžeme vědomě komunikovat. To znamená, že si myslíte, že něco nevíte, ale nevědomky tyto informace ukládáte do nějaké části svého mozku.
Musím přiznat, že tato situace se mi stala pouze na té zkoušce. Normálně mám materiál docela dobře připravený, jinak se neobjevím. Od nynějška se představím, i když si myslím, že jsem se dostatečně nenaučil.
V každém případě nejde o lákavé štěstí a zvyknout si na zkoušky bez studia. Na základě toho, co zde říkám, by si někdo mohl myslet, že studium v UNED příliš snadné. Právě naopak. Už mám čtyřletou kariéru v Univerzita tváří v tvář a rozdíl v osnovách a obtížnosti zkoušek je propastný. Zkouškou, kterou jsem v životě nejvíce studoval, byla psychobiologie před 2 lety. Je to také jediná zkouška, kterou jsem v životě propadl.
Není pochyb o tom, že hodně studovat je lepší než trochu studovat. V tomto článku jsem se jen pokusil ilustrovat, co se děje na obou koncích. Osobně si myslím, že uprostřed je ctnost a rovnováha.
Stalo se vám někdy něco podobného? Můžete mi říct o svých zkušenostech?
Zatím žádné komentáře