Nechám tě nejlepší fráze od Jaime Sabines, Mexický básník a politik a významný vystavovatel svého oboru ve dvacátém století. Rodák z Tuxla Gutiérrez v Chiapas se vyznačoval dojemnými tématy, jako je láska a smrt, a byl inspirován osobnostmi jako Pablo Neruda a Federico García Lorca..
Rovněž získal několik mexických ocenění za díla, jako je Cena Elíase Souraskyho a Národní cena za vědu a umění v lingvistice a literatuře. Také by vás mohly zajímat tyto fráze od Pabla Nerudy.
-Potom jsem pochopil, že bys neměl žít básníka, ale muže.
-Nesmíme truchlit nad smrtí, je lepší oslavovat život.
-Stromy čekají: nečekejte, toto je čas žít, jediný.
-Můžu ti tiše volat až do rána.
-Vzpomínám si na tebe každou chvíli, ale jsi nemožný a nejsem smutný.
-Odpusť mi, když si myslím, že tě někdy urazím, když šlapu na květinu.
-Postupně podle požadavků morálky. Předepisuji čas, abstinenci, samotu.
-Vědí, že se hluboce znají, když se probudí sami, nahí a navzájem se drží.
-Báseň je okamžikem, kdy je myšlenka na život zachycena krví.
-Neplač, že zemřel; buď rád, že žil.
-Mé srdce trvá od mého těla k tvému tělu poslední výlet.
-Viděli jste něžné gesto na tváři spícího šílence?
-Chci s tebou jíst, být s tebou, milovat tě, chci se tě dotknout, vidět tě.
-Láska může být obohacující a potěšující, ale také bolestivá a nesnesitelná..
-Přesto, že jsem pryč, oddělený od vás, budu vás i nadále věčně milovat.
-Jdu někam jinam. A chytím mě za ruku, kdo tolik píše a mluví.
-Nejlepší slova lásky jsou mezi dvěma lidmi, kteří nic neříkají.
-Doufám, že se z vás uzdravím za pár dní. Musím tě přestat kouřit, pít, myslet na tebe.
-Znovu a znovu budu opakovat tvé jméno až do konce mých dnů.
-Neříkej mi, kde mám oči, zeptej se, kam míří moje srdce.
-Láska spojuje těla.
-Kousek měsíce v kapse je lepší kouzlo než králičí noha..
-Spisovatelé vám nedovolí kopírovat jejich styl, pokud vůbec jejich svobodu.
-Kdo by tě mohl milovat méně než já, má lásko??
-Chci začít dobrodružství z mého srdce do tvého těla.
-Pokaždé, když cítím, jak roste porozumění a pokora, cítím, jak rostu v poezii.
-Moje srdce se celé dny chce ponořit pod nějaké pohlazení, slovo.
-Dej mi teď ústa: Chci to sníst s tvým úsměvem.
-Jsi můj domov, můj život a moje utrpení, miluji tě.
-Budu sledovat tvé kroky nahoru, od tvých nohou až po stehna a tvůj bok.
-Báseň je výrazem srdce, jeho pravdami o životě.
-Pro mystika, že jsem uvnitř ateisty, kterého zastupuji, není místo.
-Láska je to nejjemnější ticho, nejotřesenější, nejneznesitelnější.
-Láska, každý den. tady vedle mě, blízko mě, chybíš mi.
-Ach lásko, nejsem smutný, ne, ale miluji tě. Je to jiný způsob utrpení.
-Jsi jako můj dům, jsi jako moje smrt, má láska.
-Já tady, píšu vám. Jste tam, mazáte se.
-Naše pohledy splývají v intenzivním kontaktu.
-Chci být po tvém boku, spát s tebou, hladit tě, dívat se na tebe, líbat tě.
-Možná je smutné odejít ... ale bez odchodu už není návratu.
-Naučme se milovat jako holubice. Plačme jako děti. Stále je čas svítat vedle slunce.
-Uvědomuji si, že mi chybíš a že tě hledám mezi lidmi, v hluku, ale všechno je k ničemu.
-Stromy se houpají v dešti tak harmonicky, že to člověka nutí stát se stromem.
-Říkám ti, že jsem osamělý a chybíš mi. Chybí nám navzájem, lásko, a umíráme a nebudeme dělat nic, pokud nezemřeme.
-Jen si povzdechni s nejistotou svých slz, a jakmile zemřeš, zemřu s tebou.
-Poezie je všudypřítomná, uvidíte ji kdekoli, kdekoli, kdekoli, a příjemně vás překvapí.
-Jsem strašně osamělý. Potřebuji tě. Proti vaší nepřítomnosti a mé osamělosti se už nemohu bránit.
-Pomalu bych tě políbil, jen si otřel rty, a řekl bych ti něco tiše, a usnul bych vedle tebe.
-Na jakém místě, kde a v kterou hodinu mi řekneš, že tě miluji? To je naléhavé, protože věčnost dochází.
-Není to láska, která zabíjí, jste to vy, vaše kůže, vaše rty, vaše oči, vaše duše. Zabíjí mě to být mnou bez tebe.
-V tu chvíli jsem cítil, že tě miluji nad vášeň, která je nutností, nad zvyk, kterým je cvičení..
-Ti, kteří se navzájem milují nejvíce, jsou ti, kteří nedokončili objevování sebe sama, ti, kteří nikdy nedokončí.
-To, že chodím s jiným, ještě neznamená, že s vámi přestanu chodit. Jsi nad tím vším, hezká.
-Držíš mě ve svých rukou a čteš mě jako knihu. Víš, co ignoruji, a říkáš mi věci, které sám neříkám.
-Když jsem trochu štědřejší, soucitnější a tolerantnější, cítím se jako lepší básník..
-Chci tě ve své posteli, ve svém pokoji, v kříži našich očí, v povlečení, které zakrývá tvé tělo.
-Touha je ta vaše část, kterou můžete vyjádřit intenzivním i nevinným pohledem koupajícím se v moři radosti..
-Přišli jsme ruku v ruce, uprostřed ulice, sami, a nic jsme neřekli. Nechť to řekne noc. Řekněme, že tě miluji hvězdy, vzdálené zvěsti, vzdálenost.
-Pokorně, nesnesitelně jsi mi ublížil. Vezmi mi hlavu. Podřízni mi krk. Po této lásce ze mě nic nezůstalo.
-Miluji Boha. Je to skvělý starý muž, který se nebere vážně. Rád hraje a hraje a někdy mu dojde ruka a zlomí nám nohu nebo nás trvale rozdrtí.
-Miluji tě, jako ty miluješ jisté lásky, staromódní způsob, s mojí duší a bez ohlédnutí.
-Pokud přežijete, pokud vytrváte, zpíváte, sníte, opijete se. Je čas chladu: láska, pospěšte si. Vítr hodin zametá ulice, silnice.
-Není to tak, že umírám z lásky, umírám z tebe. Umírám z tebe, lásko, z lásky k tobě, z mé naléhavosti z mé kůže z tebe, z mé duše, z tebe a z mých úst a z nesnesitelnosti, že jsem bez tebe.
-Stejně tak jsou peníze nebo cokoli, co mám, zbytečné. Já ne. Bez tebe jsem k ničemu. Miluji tě. Jsem tvůj. Jsem dobrý jen proto, že tě chci a hodně miluji.
-Měl jsem tě najít o deset let dříve nebo o deset let později ... ale přišel jsi včas.
-Není nic, co bych chtěl víc, než nenávidět tě, zapomenout na tvůj úsměv a tvé noci poezie, zemřít, skončit teď mučením tvého umírajícího pohledu.
-Před novinami trpím vaší nepřítomností, prožívám intenzivní bolest a mou útěchou je jen psát.
-Během jednoho týdne mohou být všechna slova lásky, která byla vyslovena na zemi, shromážděna a zapálena.
-Může to být absurdní, nesmyslné, hloupé, dezorientované nebo sen, ale do tebe jsem zamilovaný.
-Poezie je lidská událost a najdete ji překvapivě kdekoli a kdykoli.
-Luna může být užívána lžičkou nebo jako kapsle každé dvě hodiny. Je dobrý jako hypnotikum a sedativum a také ulevuje těm, kteří byli opilí filozofií.
-Víte, jak vám říkám, že vás miluji, když řeknu: „jak je horko“, „dej mi vodu“, „víš, jak řídit?“, „Setmělo se“ ...
-Je v pořádku, že tě miluji jen jeden týden? Není to moc, ani málo, stačí to.
-Každý den tě miluji a nenávidím nenávratně. A jsou také dny, jsou hodiny, kdy tě neznám, když jsi mi cizí jako manželka někoho jiného.
-Každý den mého života mi někdo mluvil do ucha, pomalu, pomalu. Řekl mi: žít, žít, žít! Byla to smrt.
-Na jakém místě, kde a v kterou hodinu mi řekneš, že tě miluji? To je naléhavé, protože věčnost dochází.
-Ay, Tarumbo, už znáš touhu. Táhne vás, táhne, rozbíjí. Bzučíte jako plástev. Zlomíte se tisíckrát.
-Miluji tě z rohové tyče, z koberce v té místnosti sám, na teplých povlečení tvého těla, kde maková voda usíná.
-Opakuji tvé jméno, opakuji to znovu, říkám to neúnavně a jsem si jistý, že bude svítat.
-Milenci začnou mezi rty zpívat neučenou píseň a odcházejí s pláčem, pláčem, krásným životem.
-Řekla, že půjde pryč a že si vezme všechno, co je její. Odešla. A to mě nezabralo. A byl jsem jeho.
-Nechte mě vyšetřit poslední buňky vašeho těla, poslední koutky vaší duše; nech mě létat s tvými tajemstvími, objasňuji svá tajemství, konám zázraky.
-Koneckonců, ale koneckonců je to jen o tom, ležet spolu, je to o těle, nahých tělech, lampě smrti na světě..
-Láska je trvalé rozšíření, vždy další krok, ten druhý, ten druhý.
-Stává se, že i naděje je paměť a že touha je vzpomínka na to, co má přijít.
-Umíráme, lásko, umírám v tvém břiše, které nekousám ani nepolíbím, ve tvých velmi sladkých a živých stehnech, v tvém nekonečném těle, umírám z masek, z temných a neustálých trojúhelníků.
-Pokud vytáhnete oči a umyjete je v nejčistší plačící vodě, proč je vaše srdce na chvíli nevystaví vzduchu, slunci?
-Pamatuji si tě očima, rty a dotekem. Moje ústa mi připomínají, že jsi chutnal jako láska, byl jsi jako sladké maso, makový květ, ty a já společně.
-Doufám, že tě najdu tady, v nějaké vysněné ulici. Je to velká radost, když jsem vás uvěznil s mými víčky, když spíte.
-Nejlepší okamžik je, když se svléknete, jako by před vámi nebyl nikdo jiný, ale ukázalo se, že nejste sami, jsem po vašem boku a čekám na vás pod prostěradlem.
-Nemusíte se chovat jako básník, ale jako člověk. Spisovatel se rozzlobí, když plagujete jeho charakter; ale máš svoji svobodu.
-Nemluv se mnou, pokud chceš, nedotýkej se mě, už mě neznáš, už neexistuji. Jsem jen život, který tě pronásleduje a ty jsi smrt, které odolávám.
-Musíte slyšet moji lásku s jeho hlasem, dotknout se ho v jeho těle, přijmout ho takového, jaký je, nahého a svobodného.
-Co tady dělám? Někdy si najednou uvědomíte, že život je nemotorný a prázdný, a smějete se.
-Na mých rtech tě znám, poznávám tě a ty se otočíš a jsi a vypadáš neúnavně a všichni zníte jako moje krev uvnitř mého srdce.
-Ublížil jsi mi, zlomil jsi mě. Ubližuješ mi. Atentát mě, tady je moje srdce a moje duše, protože po této lásce mi nic nezbylo.
-Svléknete se, jako byste byli sami a najednou zjistíte, že jste se mnou. Jak moc tě miluji mezi prostěradly a zimou!
-Je to tady v životě, kde musím najít životní lék. A dobrým receptem je láska a vědět, jak se dívat přes rameno na své vlastní bolesti.
-Miluji tě, lásko, láska absurdně, pošetile, ztracená, osvícená, snící růže a vynalézající hvězdy a loučení jde na tvou stranu.
-Protože se lišíš od všech žen, ve svém těle, ve své chůzi, v tom, co jsi pro mé oči, v tom, co navrhuješ mému srdci.
-Jsem vám ochoten. Čtete mě jako báseň, vyjadřujete mi vše, co já nevyjadřuji.
-Chci jen týden, aby se věci vyřešily. Protože je to velmi podobné jako opustit blázinec a vstoupit do panteonu.
-Zemřít znamená mlčet, nic neříkat, nehýbat se, dát přednost jiným, nedýchat ... a být všude skrytý.
-S mým jazykem a očima a rukama znám tě, znáš lásku, sladkou lásku, maso, semínko, květinu, voníš láskou, ty, voníš solí, chutnáš solí, láskou a mnou.
-Miluji tě v deset ráno, v jedenáct a ve dvanáct. Miluji tě celou svou duší a celým svým tělem, někdy v deštivých odpoledních hodinách.
-Zemřít znamená stáhnout se, stát stranou, na chvíli se skrýt, zůstat v klidu, projít vzduchem z jednoho břehu na nic a být všude v tajnosti.
-Je mi z vás špatně, že jste pro mě nezbytný jako obrovský, zásadní, přesný, nesnesitelný svěrák.
-Mezi lidmi, vedle vašich a mých lidí, jsem vám řekl „už je pozdě“ a vy jste věděli, že jsem řekl „Miluji tě“.
-Poezie se objevuje jako nehoda, přejezd, rozdrcení, zločin; Děje se to každý den, osamoceně, když srdce člověka začne přemýšlet o životě.
-Potřebuji realitu, platnost, pro vás, přítomný, blízký, abych řekl, že vás miluji. Moje srdce je vyživováno mýma očima, rukama, vším, na co se dívám a čeho se dotýkám. Absence je podvod.
Zatím žádné komentáře