48 nejlepších frází měst papíru

1175
David Holt

Nechám tě nejlepší citace Papír města, román publikovaný v roce 2008 a film vydaný v roce 2015, režírovaný Jake Schreierem. Ve filmu jde hlavní postava (Quentin) hledat svého souseda (Margo), který záhadně zmizel. Noc předtím, než zmizela, Margo navrhla Quentinovi, aby sestavil plán, jak se pomstít všem, kteří jí ublížili..

Také by vás mohly zajímat tyto romantické filmové fráze.

-Jak to vidím já, zázrak se stane každému (…). Ale můj zázrak byl jiný. Můj zázrak byl tento: ze všech domů v dělení na Floridě jsem skončil bydlet hned vedle Margo Roth Spiegelman. -Quentin.

-New York byl jediným místem ve Spojených státech, kde člověk mohl ve skutečnosti polovinu žít snesitelným životem. -Margo k Jase.

-Papírové město pro dívku z papíru. -Margo.

-Žiji tu osmnáct let a nikdy v životě jsem nepotkal někoho, komu by na takových věcech záleželo. -Quentin.

-Je těžké odejít, dokud neodejdete. Pak se z toho stane ta zatraceně snadná věc na světě. -Quentin.

-Moje srdce opravdu silně bije. -Quentin.
-Takto si uvědomíte, že se bavíte. -Margo.

-Musí být skvělé být nápadem, který má každý rád. -Quentin.

-V určitém okamžiku musíte přestat dívat se na oblohu, nebo se jednoho dne podíváte zpět dolů a zjistíte, že jste také odpluli. - Detektiv Warren.

-Město bylo vyrobeno z papíru, ale vzpomínky nebyly. Všechny věci, které jsem zde udělal, veškerá láska, soucit, soucit, násilí a zášť ve mně stále přebývaly. -Quentin.

-Myslím, že jsme ninjové. -Margo.
-Možná jste ninja. -Quentin.
-Jsi jen divný a hlučný ninja. Ale oba jsme ninjové. -Margo.

-Bez ohledu na to, jak moc život naštve, vždy porazí alternativu. -Margo.

-Bylo to poprvé v mém životě, kdy se mnoho věcí už nikdy nestane. -Quentin.

-Jaký to byl život toho rána: na ničem tak nezáleželo, ani na dobrém, ani na špatném. Starali jsme se o zábavu toho druhého a byli jsme docela prosperující. -Quentin.

-Je tak snadné zapomenout, jak plný je svět lidí, plný prasknutí, a každý z nich je nepředstavitelný a trvale mylný. -Quentin.

-Dokud jsme nezemřeli, bude to skvělý příběh. -Radar.

-Představuji si, že je těžké se vrátit, jakmile ucítíte kontinenty jako na dlani. -Quentin.

-Nikdy se nic nestane tak, jak si představujete. -Margo.

-Buď mi věřila, nebo chtěla, abych tomu propadl. -Quentin.

-Mluvit s opilým člověkem bylo jako mluvit s extrémně šťastným tříletým dítětem s vážným poškozením mozku. -Quentin.

-Jaká zavádějící věc věřit, že člověk je víc než to, člověk. -Quentin.

-I kdybych ji tam viděl, cítil jsem se úplně sám mezi všemi těmi velkými, prázdnými budovami, jako bych přežil apokalypsu a jako by mi byl dán svět, tento skvělý, úžasný a nekonečný svět, abych mohl prozkoumat ... -Quentin.

-Nic není tak nudné jako sny jiných lidí. -Quentin.

-Myslím, že budoucnost si zaslouží naši víru. -Quentin.

-Možná to bylo především to, co musel udělat. Potřeboval zjistit, co je Margo, když ona nebyla Margo. -Quentin.

-Jakmile je nádoba rozbitá, konec se stane nevyhnutelným. -Quentin.

-Tyto chodby jsem znal tak dobře, že jsem konečně začal mít pocit, že mě znají také. -Quentin.

-Fyzický prostor mezi námi se vypařuje. Naposledy jsme hráli na strunách našich nástrojů. -Quentin.

-Pokud si to nedokážete představit, nikdy se nestane vůbec nic. -Quentin.

-Protože pokud se to nestane vám, nestane se to nikomu, že, Margo? -Quentin.

-Vždy mi připadalo směšné, že lidé chtějí být s někým, protože jsou dobře vypadající. Je to jako vybrat si snídani pro barvy místo chuti. -Margo.

-Nikdy předtím neviděl své mrtvé oči, ale znovu, možná nikdy předtím neviděl jeho oči. -Quentin.

-Tady jsem na tomto parkovišti a uvědomuji si, že jsem nikdy nebyl tak daleko od domova, a tady je ta dívka, kterou miluji, ale nemůžu dál. Doufám, že to je volání hrdiny, protože nesledovat ji bylo to nejtěžší, co jsem kdy udělal. -Quentin.

-Neříkám, že všechno lze přežít. Jen všechno kromě nejnovějšího, jo. -Quentin.

-Myslíš si, že jsem tě potřeboval? Nepotřeboval jsem tě, ty idiote. Vybral jsem si vás a pak vy také mě. -Margo.

-Pamatujte, že někdy se to, jak si myslíte o člověku, nemusí shodovat s tím, kým ve skutečnosti je ... Lidé jsou různí, když je cítíte a vidíte zblízka. -Ben.

-Najednou jsem znovu cítil strach, jako by mě sledovali lidé, které jsem neviděl. -Quentin.

-Čůrání je jako dobrá kniha, je těžké přestat, jakmile začnete. -Quentin.

-Střední škola není ani demokracií, ani diktaturou, ani na rozdíl od všeobecného přesvědčení anarchickým státem. Střední škola je monarchií božského práva. A když královna odjede na dovolenou, věci se změní. -Quentin.

-Víš, jaký máš problém, Quentine? Stále doufáte, že lidé nejsou sami sebou. -Radar.

-Čím víc dělám svou práci, tím více si uvědomuji, že lidem chybí dobrá zrcadla. Je pro někoho velmi těžké ukázat, jak vypadáme, a pro nás je velmi obtížné ukázat někomu, jak se cítíme. -Quentinův táta.

-Půjdete do papírových měst a už se nikdy nevrátíte. -Graffiti od Margo.

-Rutina se mi vždycky líbila. Myslím, že nuda mi nikdy nebyla příliš nudná. -Quentin.

-Margo vždy milovala tajemství. A vzhledem ke všemu, co se stalo poté, jsem nikdy nemohl přestat myslet na to, že tak miloval tajemství, že se stal jedním z nich. -Quentin.

-To se mi líbí. Líbí se mi jeho konzistence. Líbí se mi, že mohu jet patnáct hodin z domova, aniž by se svět hodně změnil. -Quentin.

-Zásadní chyba, které jsem se vždy dopustil a kterou ona spravedlivě nechala vždy udělat, byla tato: Margo nebyl zázrak. Nebyla dobrodružstvím. Nebyla to dobrá a vzácná věc. Byla to dívka. -Quentin.

-Pamatujete si na ten čas v minivanu před dvaceti minutami, že jsme nějak nezemřeli? -Radar.

-Jsem příliš marný na to, abych riskoval takový osud. -Margo.

-Není to také tím, že na určité základní úrovni je pro nás těžké pochopit, že ostatní jsou lidé stejně jako my? Buď je idealizujeme jako bohy, nebo je ignorujeme jako zvířata. -Quentinova máma.


Zatím žádné komentáře