Nechám tě nejlepší fráze Pokud se rozhodnu zůstat, Americký film publikovaný v roce 2014, jehož hlavní postavy jsou Mia Hall a Adam. Hrají herci Chloë Grace Moretz, Jamie Blackley a režie R.J. Nožíř.
Také by vás mohly zajímat tyto fráze o milostných filmech.
-Někdy si myslím, že pohřby jsou až příliš podobné smrti samotné. Můžete mít svá přání, své plány, ale na konci dne je to mimo naši kontrolu. -Mia Hall.
-Malá část mě měla pocit, že jsem se dopustil nějaké zrady. Julliard byl v New Yorku. Adam byl tady. -Mia Hall.
-Takhle se cítí smrt? Jako nejpříjemnější, nejteplejší a nejhlubší spánek? Pokud je to taková smrt, vůbec by mi nevadilo umírat. -Mia Hall.
-Části mozku mého otce jsou na asfaltu. Ale jeho dýmka je v levé náprsní kapse. -Mia Hall.
-Nyní je vše tiché. Tak tichý, že slyšíte sny jiných lidí. -Miin dědeček.
-Lidé věří tomu, čemu chtějí věřit. -Kim.
-Mám pocit, že jakmile něco takového zažijete, stanete se trochu neporazitelným. -Těžit.
-Slib to. Slib mi, že příští rok se mnou strávíš Silvestr. -Adam.
-Pokud jsem se ve své rodině cítil jako ryba z vody, cítil jsem se jako ryba na Marsu v Adamově kruhu. -Mia Hall.
-Faleš to, dokud to nedostaneš. -Miina matka.
-Moji rodiče tu nejsou. Nedrží mě za ruku nebo mi fandí. -Mia Hall.
-Milovat. Tenhle nikdy nezemře. Nikdy to nezmizí, nikdy nezmizí, pokud se toho budete držet. Láska vás může udělat nesmrtelnou. -Mia Hall.
-Někdy se rozhodujete v životě a jindy vás rozhodnutí činí tím, kým jste. Dává vám něco z toho smysl? -Mia Hall táta.
-Pojď na mě. Jste obklopeni svou rodinou. -Jindřich.
-Jsem mrtvý? Nastal bod, kdy si to musím položit. -Mia Hall.
-Chtěl jsem znít vtipně, ale nakonec jsem zněl hořce. -Mia Hall
-Vím, že je to hloupé, ale někdy si říkám, jestli byl můj otec ve mně zklamaný, že se nestal rockovou dívkou. -Mia Hall.
-Ve skutečnosti bych raději šel s rodinou. -Mia Hall.
-Zdálo se, že můj otec pochopil, že se něco stalo. Přestal se hádat a získal řidičský průkaz. (…) Čas růst. -Mia Hall.
-Chápal bych, jestli si vyberete lásku, Adamovu lásku, nad svou lásku k hudbě. V každém případě byste vyhráli. V každém případě byste prohráli. Co ti můžu říct Láska je ubožák. -Mia Hall matka.
-Prosím, neumírej. Chápu, proč byste to chtěli dělat, ale přemýšlejte o tom: pokud zemřete, ve škole nastane jeden z těch sýrových momentů (…), kde na vás každý dá květiny, svíčky a poznámky. Vím, že bys něco takového nenáviděl. -Kim.
-Autorádio pokračuje ve vysílání, jako by to klidné únorové ráno bylo stále jako předtím. -Mia Hall.
-Překvapilo mě, jak moc jsem chtěl, aby ho políbil, když jsem si uvědomil, že jsem na to myslel tak často, že jsem si zapamatoval přesný tvar jeho rtů. -Mia Hall.
-V knihách a filmech příběhy vždy končí tím, že si pár nakonec dá svůj romantický polibek. Část „šťastně až do smrti“ je vždy považována za samozřejmost. -Mia Hall.
-Nevadí mi to. Potřebuji jen chvilku, abych mu ukázal, že jsem tady. Že tu někdo ještě je. -Adam.
-Vždy jsem měl pocit, že jsem z jiné rodiny. Nebyla jako můj odcházející a ironický otec, ani drsná dívka jako moje matka. Také se rozhodl hrát na violoncello. -Mia Hall.
-To by mě nemělo zajímat Nemuseli byste tak tvrdě pracovat. Teď si uvědomuji, že umírání je snadné. Žít je obtížné. -Mia Hall.
-Ale vy, kteří jste dnes večer zde, jste stejní, do kterých jsem byl včera zamilovaný, a stejní, do kterých budu zamilovaný zítra. -Adam.
-Jedno z mých prsou bylo odhaleno. Promiň, koukám jinam. -Mia Hall.
-A to? Jsem pro tebe jako sociální experiment? -Mia Hall.
-Přešel jsem a teď vím, že to není Teddy, kdo tam leží. To jsem já. -Mia Hall.
-Možná to bylo proto, že jsme si byli příliš podobní. -Mia Hall.
-Stále jsem se bál, ale svým způsobem mě utěšovalo, že tréma byla vlastnost, kterou jsem zdědil po svém otci. -Mia Hall.
-I když padá déšť, ani půl centimetru sněhu mě nepřesvědčí, abych se oblékl jako dřevorubec. -Mia Hall táta.
-Nevyberám si, ale už mi dochází boj. -Mia Hall.
-Nesuďte tak nespravedlivě. Pohřbít vlastního syna musí být srdcervoucí. -Mia Hall.
-Za můj první recitál mi dali violoncello. A za to mě dali tobě. -Mia Hall.
-Ztráta mě mu ublíží a bude to ten druh bolesti, který se zpočátku nebude cítit skutečný, a když se to stane, vyrazí vám to dech. -Mia Hall s odkazem na Kim.
-Nezajímalo ji, že ji lidé nazývají děvkou. „Je to jen další slovo pro feministku,“ řekla mi hrdě. -Mia Hall s odkazem na svou matku.
-Jsem posedlý hudbou a přesto mě nepřenáší jako ty. -Adam.
-Takže jsem hrál. A i když to tak nevypadá, cello na všech těch kytarách neznělo vůbec špatně. Ve skutečnosti to znělo docela působivě. -Mia Hall.
-Přítelkyně je tak hloupé slovo. Nevydržel jí tak říkat. Museli jsme se tedy oženit, abychom mohli zavolat její manželce. -Miin otec.
-Nikdo mi to nikdy předtím neřekl, a zatímco jsem byl automaticky rozzuřený, hluboko uvnitř mě také polichotilo, že to vyvolalo dost pocitů hodných toho jména. -Mia Hall.
-Jen jsem ti chtěl říct, že rozumím, jestli chceš odejít. Je v pořádku, pokud nás potřebujete opustit. Je v pořádku, pokud potřebujete přestat bojovat. -Miin dědeček.
-Bylo mi to jedno. Byl jsem nadšený pro dítě. A věděl jsem, že Carnegie Hall nikam nevede. Jednoho dne by se mu to dostalo. -Mia Hall.
-Nejsem si jistý, jestli je to svět, do kterého stále patřím. Nejsem si jistý, jestli se chci probudit. -Mia Hall.
-Adam si mě vybral, a tomu jsem nerozuměl. Proč se do mě zamiloval? Nedávalo to smysl. -Mia Hall.
-Táta se mýlil. Je pravda, že nemáte kontrolu nad svým pohřebem, ale někdy máte možnost zemřít. -Mia Hall.
-Běžel jsem věci. Každý na mě čekal. Já se rozhoduji. Teď si uvědomuji. -Mia Hall.
- Měl představu, že láska dokáže všechno. Než mě Adam opustil z koncertu (...), myslím, že jsme si oba uvědomili, že jsme se zamilovali. -Mia Hall.
-Pokud se rozhodnete zůstat, udělám, co chcete. Opustím kapelu a půjdu s vámi do New Yorku. Ale pokud mě potřebujete jít Udělám to také. (...) Nechám tě jít. Pokud se rozhodnete zůstat. -Adam.
-Nebojte se, ženy mohou snášet nejhorší bolest. Dozvíte se to jednoho dne. -Miina matka.
Zatím žádné komentáře